12 C 295/2023-49 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce, pracovní poměr byl ukončen žalobcem okamžitým zrušením ze dne 8.11.2022 pro neomluvené absence žalovaného. Žalovaný ve dnech roku 2022 19.1, 28.2, 3.3., 14.4, 1.9., 2.9., 5.9. až 9.9., 11.9, 12.9, 13.9 – 20.9, 23.9, 26.9 a 27.9, čerpal dovolen v délce 87 hodin, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 19 881 Kč. V důsledku neomluvených absencí a následného skončení pracovního poměru však žalovaný nárok na dovolenou ztratil. Organizační norma žalobce č. ON. 1. 020 stanoví krácení dovolené za neomluveně zameškané směny. Částka 2 623,10 Kč představuje zákonné odvody zaplacené žalobcem za žalovaného po dobu jeho neomluvených absencí až do skončení jeho pracovního poměru. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 4 zák. práce se pracovně právní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem a to vždy v souladu se základními zásadami pracovně právních vztahů. Podle § 223 odst. 2 zák. práce krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu, může mu dovolenou krátit o jeden až tři dny, neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat. Podle § 222 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí také ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. 4. V posuzovaném případě soud zjistil z pracovní smlouvy, že byla účastníky uzavřena 23.11.2022, a to na dobu určitou do 31.5.2021. Z dohody o změně pracovní smlouvy č. 2 z 20.5.2021 bylo zjištěno, že trvání pracovního poměru žalovaného bylo prodlouženo do 30.11.2021. Z dohody o změně pracovní smlouvy č. 3 z 12.11.2021 byla zjištěna změna trvání pracovního poměru, a to na dobu neurčitou. 5. Z docházkových listů vedených žalobcem soud zjistil, že žalovaný v roce 2022 čerpal dovolenou a to ve dnech 19.1, 28.2, 3.3., 14.4, 1.9., 2.9., 5.9. až 9.9., 11.9, 12.9, 13.9 – 20.9, 23.9, 26.9 a 27.9 Z těchto docházkových listů bylo zároveň zjištěno, že žalovaný se bez omluvy nedostavil na pracoviště v roce 2022 dne 13.10, 14.10.-21.10, 31.10, 1.11.-30.11, 1.12, 5.12 6. Z organizační normy žalobce č. ON. 1. 020, platné od 15.6.2012 vyplývá, že v bodě 5.2.2 je stanoveno, že za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) se dovolená krátí o dva dny. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů. 7. Ze zápisu z jednání o neomluveném zameškání práce z 21.10.2022, z 2.11.2022, z 3.11.2022 a z 19.12.2022 soud zjistil, že nepřítomnost žalovaného byla projednána zaměstnavatelem a odbory. Nepřítomnost žalovaného na pracovišti ve dnech 13.10.2022 až 21.10.2022, 23.10.2022 až 2.11.2022, 3.11.2022 až 30.11.2022 a 1.12.2022 a 5.12.2022 byla posouzena jako neomluvené zameškání práce. 8. Z okamžitého zrušení pracovního poměru z 8.11.2022 soud zjistil, že žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr s žalovaným pro porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, když se žalovaný nedostavil do zaměstnání 13.10.2022, 14.10.2022, 17.10.2022 až 21.10.2022 a 31.10.2022 až 2.11.2022. Svou nepřítomnost na pracovišti žalovaný ani dodatečně neomluvil. 9. Z vyúčtování mzdy žalovaného za leden 2022 až prosinec 2022 bylo zjištěno, že za čerpanou dovolenou bylo žalovanému vyplaceno celkem 19 881 Kč. 10. Soudu byly předloženy také upomínky žalobce žalovanému k úhradě žalované částky z 3.1.2023 a z 30.3.2023 a také předžalobní výzva k plnění od advokáta žalobce ze 16.5.2023, žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 26.5.2023. 11. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce se právem domáhá po žalovaném vrácení náhrady mzdy vyplacené žalovanému za vyčerpanou dovolenou, na kterou ztratil v důsledku neomluvených absencí nárok. Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 222 zákoníku práce a § 2991 obč. zák. bylo tedy uloženo žalovanému vydat žalobci bezdůvodné obohacení spočívající v náhradě mzdy a v částce zaplacené za žalovaného na zákonných odvodech ze mzdy. Žalobě bylo tedy z uvedených důvodů vyhověno. 12. Ve smyslu § 1970 obč. zák., byly přiznány žalobci z přisouzené částky také zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.. Žalovaný se dostal do prodlení den následující po uplynutí lhůty v předžalobní výzvě z 16.5.2023. 13. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 901 Kč, odměnou advokáta za tři úkony právní služby podle § 7 vyhlášky číslo 177/96 Sb. po 2 020 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů advokáta podle § 13 odst.3 této vyhlášky ke třem úkonům po 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a sepis žaloby). Konečně advokátu náleží DPH ve výši 21% z částky 6 960 Kč, tj. 1 462 Kč Celkem takto vypočtené náklady činí přiznaných 9 323 Kč.