12 C 302/2023-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené 23. 7. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce ještě dalších 17 184 Kč, které představují kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku 37 184 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 splátkách po 2 656 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil pouze 9 355,99 Kč. Tato částka byla započtena částečně na jistinu úvěru, částečně na další sjednané platby. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze 4. 4. 2022 pak byla dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 2. 2023 pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobci. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 288,24 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7 334,18 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 390,93 Kč, inkasního poplatku 2 694,20 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1 120,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 24.9.2021 do 16.1.2023 ve výši 1 705,37 Kč, smluvního úroku za období od 24.9.2021 do 16.1.2023 ve výši 3 009,48 Kč, nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky 217 Kč a dále přiznání smluvní pokuty za období od 24.9.2021 do 16. 1. 2023 (0,1% z dlužné částky denně) ve výši 17 323,07 Kč. Součástí žaloby je také požadavek na přiznání zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru od 4.2.2023 do zaplacení. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že byla uzavřena 23. 7. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí úvěru 20 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 37 184 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 20 000 Kč, úrokem ve výši 1 925 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, platbou nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a částkou 3 600 Kč za inkaso plateb v hotovosti. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že celou částku úvěru převzal v hotovosti. 5. Z listiny označené„ žádost o úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaný požádal 23. 7. 2020 o poskytnutí úvěru 20 000 Kč se splátkami po dobu 14 měsíců a uvedl zde své osobní údaje (že je ženatý a má jednu vyživovací povinnost k dítěti). Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalovaného 27 873 Kč měsíčně, výdaje na bydlení a energie 13 520 Kč měsíčně, jiné výdaje pak ve výši 4 145 Kč měsíčně s tím, že„ použitelný měsíční příjem“ je 10 203 Kč. 6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze 4. 4. 2022 s dodatkem [číslo] z 30.5.2022 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 1.2.2023 se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2023 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. 7. Žalobce soudu předložil svou výzvu žalovanému k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] z 26.2.2023. Žalovaný byl vyzván k zaplacení 46 714,93 Kč do 16.3.2023. Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému z 24. 5. 2023. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v žádosti o úvěr. Z měsíčního příjmu žalovaného 27 873 Kč byla odečtena částka 13 520 Kč na bydlení žalovaného a platby za energie a na jiné měsíční výdaje pak 4 145 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka, který má vyživovací povinnost k dítěti. Takto vypočtená výsledná částka 10 203 Kč je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit 2 656 Kč na předmětný úvěr. Tyto údaje svědčí o zcela nedostatečném, formálním přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 9. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] z 23.7.2020 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Ze smlouvy účastníků vyplývá, že žalovaný převzal v hotovosti od právního předchůdce žalobce 20 000 Kč. Po zaplacení 9 355,99 Kč tak zbývá k úhradě (po postoupení pohledávky žalobci) 10 644,01 Kč. Ohledně této částky bylo tedy žalobě vyhověno. 12. Podle § 1970 občanského zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky bezdůvodného obohacení také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění z 26. 2. 2023. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády. 351/2013 Sb. 13. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 14. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, měl by tedy podle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.