12 C 380/2022-45 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 1. 9. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30 dnů. Dne 6. 10. 2021 byl ke smlouvě o úvěru uzavřen dodatek, kterým byla navýšena jistina úvěru na 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 31. 10. 2021. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobci. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a dále přiznání smluvní pokuty za období od 1. 11. 2021 do 5. 4. 2022 ve výši 1 860 Kč. Součástí žaloby je také částka 150 Kč za náklady na upomínání a 473 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 1. 9. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí spotřebitelského, neúčelového úvěru 6 000 Kč se splatností 30 dnů. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 6 000 Kč v hotovosti. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo dále zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 10. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Touto smlouvou byla byly změněny podmínky smlouvy shodného čísla tak, že právní předchůdce žalobce poskytuje spotřebitelský, neúčelový úvěr 12 000 Kč se splatností do 31. 10. 2021. Žalobce dále předložil výpis z účtu společnosti [právnická osoba], ze kterého soud zjistil, že na účet, ze kterého žalovaný zaslal dne 9. 9. 2021 verifikační platbu 0,10 Kč, právní předchůdce žalobce poukázal dne 9.9.2021 částku 2 000 Kč, dne 10.9.2021 částku 2 000 Kč a dne 13.9.2021 také částku 2 000 Kč. 5. Z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 12.4.2022, z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z 8.12.2021, ze společného prohlášení o postoupení pohledávek ze 3.5.2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému ze dne 17. 5. 2022. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že v dané věci nebylo doloženo, zda (a jakým způsobem) právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné smlouvy hodnotil úvěruschopnost žalovaného. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy v tomto směru. Žalobce se nedostavil k jednání soudu a vzdal se tak možnosti být při tomto jednání soudem poučen dle § 118a o.s.ř. Z důvodu absence hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tedy soud smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 1. 9. 2021, doplněnou smlouvou shodného čísla ze 6.10.2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského pak zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). 7. Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci (po postoupení pohledávky) vydat. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že ve prospěch žalovaného bylo poskytnuto celkem 12 000 Kč (6 000 Kč v hotovosti a 3 x 2000 Kč převodem na účet). Ohledně této částky bylo proto žalobě vyhověno. Podle § 1970 občanského zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení den po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě advokáta žalobce k plnění ze dne 17. 5. 2022, u které žalobce prokázal její odeslání žalovanému. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,5 % ročně. S ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy [číslo] byla žaloba ohledně ostatních nároků uplatněných z této smlouvy zamítnuta. Nad rámec tohoto odůvodnění je třeba poukázat i na to, že dle smlouvy z 6.10.2021 by nebylo možné plnění přiznat, neboť platby, na které odkazuje žaloba, na účet žalovaného proběhly ještě před 6.10.2021. 9. Žalobce měl ve věci převažující úspěch, má tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalobci bylo přiznáno 12 000 Kč a jeho úspěch ve věci je tedy 87 % předmětu řízení. Žalobcův úspěch ve věci převyšuje o 13 % úspěch žalovaného a žalovaný má tedy povinnost zaplatit žalobci 74 % nákladů řízení. Náklady jsou zde tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. po 300 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5, písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ke třem úkonům po 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva k úhradě). Konečně advokátu náleží DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč Celkem takto vypočtené náklady činí 2 252 Kč. Z této částky shora odůvodněných 74 % je přiznaných 1 666 Kč.