48 C 221/2023-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému v hotovosti se splatností 28. 7. 2022 poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 27 888 Kč řádně včetně kapitalizovaného smluvního úroku 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, nákladů na administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a poplatku za hotovostní platby v místě bydliště 2 700 Kč. Žalovaný se zavázal dluh splatit ve 14 splátkách po 1 992 Kč. Tento závazek nesplnil, když uhradil pouze 6 000 Kč. Žalobkyně se domáhá také smluvní pokuty ve výši 8 126,13 Kč, smluvního úroku z úvěru ve výši 15% ročně z dlužné jistiny od 29. 7. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou ze dne [datum] byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovaným, který o tom byl písemně informován. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, uvedl mzdu ve výši 14 836 Kč, náklady bydlení 3 500 Kč, náklady osobní 2 500 Kč a srážky ze mzdy (výživné na nezletilé děti) 2 500 Kč. Ze smlouvy o úvěru z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč za poplatek 12 888 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností do 28. 7. 2022, dlužník ve smlouvě potvrdil, že úvěr převzal v hotovosti v místě bydliště. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z interní databáze soud zjistil, že žalovaný hradí na nezletilé děti 2 500 Kč měsíčně, dále že jsou na něj od roku 2018 do roku 2020 vedeny 4 exekuce, z toho 3 z nebankovních úvěrů, ke čtyřem starším exekucím soud nepřihlížel. 4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 5. 2021 částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal dluh splatit do 28. 7. 2022, tedy 14 měsíců od poskytnutí, dostal se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný uhradil pouze částku 6 000 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. V době bezprostředně před uzavřením smlouvy o úvěru věřitelka zjistila o poměrech žadatele o úvěr, že žadatel pobírá mzdu ve výši 14 836 Kč, bydlí v nájmu, s měsíčními výdaji ve výši 3 500 Kč měsíčně na bydlení a 2 500 Kč měsíčně ostatních nákladů. K tomu platí výživné 2 500 Kč. Další závazky věřitelka nezjišťovala, a to přes skutečnost, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy nesplácel již tři úvěry u jiných nebankovních subjektů, které byly již vymáhány exekučně. Je zřejmé, že věřitelka uvedené podklady nijak neprověřovala, když smlouva byla uzavřena hned po vyplnění žádosti o úvěr a úvěr bezprostředně vyplacen v hotovosti. Náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 83 Kč denně považuje soud za nereálné, stejně tak náklady za nájem a energie ve výši 3 500 Kč. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizována tři slova]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích, zvláště za situace, kdy poskytovatel úvěru za toto vyhodnocení účtuje poplatek. 10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel. 11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních