51 C 78/2023-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebníh rozkazu (dále jen„ žaloba“) domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 286,61 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě měl žalovaný obdržet hotovost ve výši 30 000 Kč a měl se zavázat věřiteli vrátit částku 55 776 Kč, pčičemž částka 25 776 Kč měla sestávat z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný měl uvedené splatit 14 měsíčními splátkami, výše jednotlivé splátky 3 984 Kč, celková splatnost závazku měla nastat dne 8. 7. 2021. Źalobkyně tvrdí posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele hradit úvěr věřitelem. Žalovaný neměl dohodnutou částku zaplatit řádně a včas, celkem měl uhradit částku 24 000 Kč, která má odpovídat 6 řádně uhrazeným splátkám, přičemž jednotivé úhrady splátek měly být rozděleny poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky (na jistinu úvěru částka 12 272,55 Kč, na dohodnuté příslušenství částka 11 727,45 Kč). Žalovaný se tak měl dostat do prodlení s úhradou částky 31 776 Kč, z toho jistina ve výši 17 727,45 Kč, zůstatek smluvního příslušenství ve výši 14 048,55 Kč. Pohledávka za žalovaným měla být postoupena žalobkyni s účinností k [datum]. Žalobkyně se pak po žalovaném domáhá nesplacené jistiny ve výši 17 727,45 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 009,17 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 374,69 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 588,26 Kč, inkasní poplatek ve výši 3 076,43 Kč. Žalobkyně taktéž tvrdí dohodu o smluvní pokutě, které se domáhá ve výši 6 559,16 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum], žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žaloba byla žalovanému doručena společně s předvoláním k jednání dne 31. 3. 2023. Žalobkyně se z účasti na jednání prostřednictvím svého zástupce řádně a včas omluvila. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti; vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru ze dne [datum] včetně předpisu splátek, žádost o úvěr, rámcová smlouva o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka spolu s dokladem o odeslání) dospěl k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, neboť soud dospěl k závěru, že úvěr ve výši 30 000 Kč byl poskytnut v rozporu s utanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně totiž pouze obecně tvrdí posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, aniž by tato obecná tvrzení aplikovala na majetkovou a životní situaci žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti konkrétně tvrdila tak, aby bylo zřejmé, na základě jakých konkrétních informací dospěla k závěru, že ke dni žádosti o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, a nikoli pouze obecně tvrdit a doložit žalovaným vyplněnou žádost o poskytnutí úvěru, ve které jsou obsaženy jeho osobní údaje, údaje o příjmech, nákladech, způsobu bydlení, společné domácnosti. Soud proto dospěl k závěru, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá o. s. ř., smlouva o úvěru ze dne [datum] je neplatná, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Žalobkyně proto má nárok (neboť bylo podle § 1879, § 1882 prokázáno postoupení pohledávky věřitelem na žalobkyni) na vrácení poskytnuté jistiny, což je částka 30 000 Kč. V řízení byla tvrzena úhrada žalovaného v celkové výši 24 000 Kč, což po započítání na poskytnutou jistinu činí částku 6 000 Kč. Protože původně mezi účastníky byla dohodnuta splatnost poslední splátky 8. 7. 2021, soud původně dohodnuté plnění ve splátkách považuje za dobu přiměřenou schopnostem žalovaného vrátit věřiteli, resp. žalobkyni, poskytnutou jistinu, proto byl žalovaný od 9. 7. 2021 v prodlení s vrácením jistiny, tudíž žalobkyni vznikl nárok na příslušenství pohledávky, a to úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Došlo však k úpravě kapitalizovaného úroku z prodlení, který soud přepočítal tak, že úrok z prodlení byl počítán pouze z jistiny 6 000 Kč. Žalobě proto bylo vyhověno co do částky 6 000 Kč jako nevrácené poskytnuté jistiny úvěru spolu vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 516,99 Kč a dále běžícím úrokem z prodlení od 29. 7. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl ve větší míře úspěšnější žalovaný, náležala by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.