38 C 132/2024-59 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím celkem ze 2 pohledávek s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela po přezkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Druhá smlouva o spotřebitelském úvěru (v žalobě nárok 1) byla uzavřena dne 17. 2. 2022, na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatek za pojištění 240 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. Úvěr se zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 313 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 4. 2023. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 4 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž byla složena z dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného úroku ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 035,71 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 133,29 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 188 Kč a poplatku za asistenční služby ve výši 405 Kč.3. První smlouva o spotřebitelském úvěru (v žalobě nárok 2) byla uzavřena dne 28. 10. 2021, na jejím základě žalobkyně předala žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, poplatek za pojištění ve výši 300 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč. Úvěr se zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 344 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 12. 2022. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 9 400 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž byla složena z dlužné jistiny ve výši 8 386,34 Kč, dlužného úroku ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 396,22 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 163,37 Kč a poplatku za asistenční služby ve výši 294,07 Kč.4. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (č.l. 41-42) uzavřené dne 27. 10. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 11 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s administrativním poplatkem ve výši 2 200 Kč, úrokem ve výši 2 200 Kč (zápůjční sazba 35,53% ročně), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, tedy celkovou částku 20 640 Kč v 60 týdenních splátkách po 344 Kč, RPSN činila dle smlouvy 235,01%. V kartě zákazníka ze dne 27. 10. 2021 (č.l. 39-40) byly dle zjištění soudu kromě osobních údajů žalovaného uvedeny měsíční výdaje na bydlení 2 900 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, dále zdroj příjmů ze zaměstnání 12 516 Kč, další příjmy 2 000 Kč, výdaje ani příjmy nebyly doloženy žádnou listinou. Soud dále konstatoval listinu Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 27. 10. 2021 (č.l. 46).6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 2. 2022 (č.l. 44-45) mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 2 000 Kč (zápůjční sazba 35,53% ročně), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatkem za pojištění ve výši 240 Kč a poplatkem za asistenční služby ve výši 540 Kč, tedy celkovou částku 18 780 Kč v 60 týdenních splátkách po 313 Kč, RPSN činila dle smlouvy 235,65%. V kartě zákazníka ze dne 17. 2. 2022 (č.l. 36-37) byly dle zjištění soudu kromě osobních údajů žalovaného uvedeny měsíční výdaje na bydlení 2 900 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky úvěrů 1 548 Kč, dále zdroj příjmů ze zaměstnání 13 443 Kč, výdaje ani příjmy nebyly doloženy žádnou listinou. Soud dále konstatoval listinu Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 17. 2. 2022 (č.l. 49).7. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, o čemž byl žalovaný informován ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 29. 9. 2023, kdy obě smlouvy byly identifikovány čísly. Žalobkyně dle zjištění soudu vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 30 231,83 Kč. Podání uvedeného oznámení a výzvy k poštovní přepravě prokazují podací lístky.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti na základě dvou smluv ze dne 27. 10. 2021 a 17. 2. 2022 celkovou částku 21 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek a s úroky, dále s poplatkem za životní pojištění a asistenční služby v celkové výši 31 296 Kč, vždy v 60 týdenních splátkách od uzavření každé jednotlivé smlouvy, svůj závazek žalovaný ani v jednom z uvedených případů nedodržel a dostal se do prodlení se splácením úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 6. 2023 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými info