38 C 142/2024-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 31. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 36 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen „poplatek“) ve výši 49 213 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve 24 měsíčních splátkách. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila částku 3 600 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 12. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 20 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen „poplatek“) ve výši 22 465 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částku za službu komfortního a flexibilního splácení v 24 měsíčních splátkách. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila celkem 22 403 Kč. Obě pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupeny na žalobkyni.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 31. 5. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 13 -14) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 36 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 49 213 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 40 437 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 276 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 85 213 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 551 Kč s poslední splátkou ve výši 3 540 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 135,33 %. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 30. 11. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 15 – 15a) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 28 007 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 22 465 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 042 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 48 007 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 001 Kč s poslední splátkou ve výši 1 984 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 140,11 %. Dále bylo zjištěno, že v zákaznické kartě ze dne 31. 5. 2020 k úvěru 36 000 Kč, splatného ve 24 měsíčních splátkách (č.l. 16), je uveden jako zdroj příjmů-finančních prostředků mateřská/rodičovská dovolená, měsíční výše čistých příjmů: 12 545 Kč; měsíční výše výdajů včetně interních splátek 6 000 Kč; v zákaznické kartě ze dne 12. 2. 2020 k úvěru 20 000 Kč, splatného ve 24 měsíčních splátkách (č.l. 17), je uveden jako zdroj příjmů-finančních prostředků mateřská/rodičovská dovolená, měsíční výše čistých příjmů celkem: 9 111 Kč, měsíční výše výdajů 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala žalovanou o postoupení pohledávek na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s uvedením aktuální výše pohledávky vůči žalované 143 801,58 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 (ISAS). Dále soud z tabulky umoření (č.l. 18) zjistil, že na úvěr ve výši 20 000 Kč bylo uhrazeno od 12. 2. 2020 do 21. 6. 2020 celkem 22 403 Kč; z tabulky umoření (č.l. 19) soud zjistil, že na úvěr ve výši 36 000 Kč bylo od 31. 5. 2020 do 21. 6. 2020 uhrazeno 3 600 Kč. Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění ze dne 6. 12. 2023 se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky vyčíslenou na částku 114 877,45 Kč.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o