38 C 264/2025-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 25. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, na částku 10 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, dále poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč, dále poplatek za možnost hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč a úrok v pevné výši 507 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč nejpozději do 25. 5. 2024. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 18 592 Kč. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu následné splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný dluží podle žalobkyně na jistině částku 7 934,75 Kč, na úroku 320,90 Kč, na poplatcích za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 824 Kč, na poplatku za administrativní činnost 1 088,06 Kč a na poplatku za umožnění plateb v hotovosti v místě bydliště 1 414,29 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 3. 10. 2024 byla pohledávka s účinností ke dni 8. 10. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny a poplatků uvedených výše, požaduje též smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 432,83 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 847,17 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 7 934,75 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 8 255,65 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 3. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 10-11) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s úrokem ve výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 385 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 1 800 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 272,44 % a zápůjční úroková sazba činila 8 % ročně. Z platební bilance (č.l. 12) soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 4 010 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024 (č.l. 13) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne 3. 10. 2024 na žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek (ISAS), potvrzení o zaplacení kupní ceny (č.l. 14) a seznamu pohledávek (č.l. 15). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 24. 1. 2025 (č.l. 16-17) s vyčíslením dlužné částky ve výši 21 608,14 Kč, kterou doložila včetně podacího lístku (č.l. 18). Z fotokopie výplatních dokladů o výplatě invalidního důchodu za období od 18. 1. 2023 do 17. 4. 2023 (č.l. 19) soud zjistil, že žalovaný v měsíci lednu až březnu 2023 pobíral dávky invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 9 459 Kč měsíčně, v měsíci lednu žalovaný pobral též částku valorizace ve výši 226 Kč.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 25. 3. 2023 smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný měl spolu s jistinou uhradit v 14 měsíčních splátkách celkovou částku 18 592 Kč, v této částce jsou zahrnuty kapitalizované úroky z úvěru, poplatky za poskytnutí a správu úvěru a poplatky za výběr splátek v hotovosti. Žalovaný uhradil celkem částku 4 010 Kč. Soud má též za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10.2024 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavat