Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 30.12.2025 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 17.4.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 500 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, což žalovaná neučinila, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila. Pohledávka za žalovanou se stala dle žalobkyně splatnou ke dni 6.11.2025. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 298 414,16 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá částky 290 101,84 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 276 913,84 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 11 088 Kč. Žalobkyně též požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 7.11.2025 do zaplacení.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil jednotlivé parametry úvěru ve výši 500 000 Kč – roční úroková sazba ve výši 6,90 %, RPSN 7,12 %, počet splátek 120 ve výši 5 779 Kč, celková částka ke splacení 693 480 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 17.4.2020 s žalovanou jako spoludlužnicí (hlavní dlužník byl , jméno FO, ) smlouvu, na základě které klientům poskytla částku 500 000 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 6,90 % ročně. RPSN činilo 7,12 %. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úroky uhradit formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 5 779 Kč, částka 404 Kč připadla na pojištění, celková výše splátky činila 6 183 Kč. Celková částka úvěru, kterou se žalovaná zavázala splatit, činila 693 480 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že klienti bydlí v nájemním bytě.4. Z Oznámení o odchozí platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 21.4.2020 připsala na účet č. , č. účtu, částku 500 000 Kč.5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná se prokázala občanským průkazem, jehož kopii žalobkyně též doložila. Žalobkyně žalovanou dle přiloženého dokumentu lustrovala v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru , Anonymizováno, . V tomto dokumentu bylo dále uvedeno, že příjem žalované činí 9 000 Kč (rodičovský příspěvek), výdaje na bydlení – nájemné činily částku 0 Kč, u položek hypotéka/leasing, splátky úvěrů a jiné závazky bylo uvedeno 0 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů tak činil 9 000 Kč. V části „ověření údajů“ byla zaškrtnuta položka výpis z bankovního účtu. Klient (žalovaná) byla shledána úvěruschopnou. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti hlavního dlužníka (, jméno FO, ) soud zjistil, že se prokázal občanským průkazem, jehož kopii žalobkyně též doložila. Žalobkyně klienta dle přiloženého dokumentu lustrovala v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru , Anonymizováno, . V tomto dokumentu bylo dále uvedeno, že příjem žalovaného činí 22 080 Kč (mzda/plat), výdaje na bydlení – nájemné pak částku 0 Kč, u položek hypotéka/leasing 0 Kč, jiné závazky 0 Kč, splátky úvěrů 5 773 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů tak činil 16 307 Kč. V části „ověření údajů“ byla zaškrtnuta položka písemné potvrzení o výši příjmů. Klient byl shledán úvěruschopným. Z výpisu z účtu , jméno FO, za měsíc březen 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil – 10 081 Kč, konečný zůstatek – 10 101 Kč, kontokorentní limit na účtu byl 10 000 Kč. Na tento účet přišla dne 9.3.2020 platba od , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 18 383 Kč (mzda hlavního dlužníka), dne 11.3.2020 pak částka 9 000 Kč od Úřadu práce v Liberci, kdy se jednalo o rodičovský příspěvek za měsíc únor 2020, a tudíž o příjem žalované. Z účtu odcházela platba ve výši 11 925 Kč a ve výši 2 917 Kč bez bližší specifikace, dále kromě běžných plateb a výběrů z bankomatu, odcházely též platby označené jako splátky úroků, splátky jistiny. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že hlavní dlužník , jméno FO, u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . dosahoval průměrného čistého měsíčního výdělku ve výši 22 080 Kč.6. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu (předžalobní upomínky) ze dne 22.10.2025, kterou žalobkyně doložila včetně potvrzení o podání ze dne 23.10.2025, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 290 101,84 Kč, neboť žalovaná porušila své závazky tím, že nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou více než dvou plátek po dobu delší než tři měsíce.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou, jakožto spoludlužnicí (, jméno FO, jako hlavním dlužníkem), byla dne 17.4.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , a klientům byla na jejím základě poskytnuta částka 500 000 Kč. Úvěr se klienti (hlavní dlužník a spoludlužnice) zavázali spolu s úrokem splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 6 183 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 6,90 % ročně. Na účet hlavního dlužníka byla částka úvěru vyplacena dne 21.4.2020. Na poskytnutý úvěr bylo uhrazeno celkem částku 298 414,16 Kč. Žalobkyně oznámením ze dne 22.10.2025 informovala žalovanou o odstoupení od smlouvy o úvěru a vyzvala ji k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 290 101,84 Kč.13. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích v rámci zprávy o posouzení úvěruschopnosti, kde bylo uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované činí 9 000 Kč z rodičovského příspěvku, výdaje žalované byly vyčísleny na částku 0 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalobkyně provedla lustraci v dostupných databázích (insolvenční rejstřík, , Anonymizováno, ), ovšem bez uvedení výsledků těchto lustrací. Rozdíl příjmů a výdajů žalované činil 9 000 Kč, žalovaná byla shledána úvěruschopnou s úvěrovou splátkou ve výši 6 183 Kč měsíčně. Ačkoliv je ve zprávě uvedeno, že žalobkyně vždy přikládá zdroj, ze kterého byly zjištěny příjmy a výdaje, žádné relevantní listiny označeny a předloženy žalobkyní nebyly. Žalovaná jako spoludlužník je povinna splácet dluh stejně jako hlavní dlužník, a proto je třeba posuzovat i její úvěruschopnost samostatně, tedy nejen její příjem, který se přičte k příjmu hlavního dlužníka, ale též její výdaje (např. na bydlení), jiné závazky a úvěry. Žalobkyně v daném případě neprověřovala výdaje žalované vůbec, spolehla se na prohlášení žalované. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uvedla, že má nulové měsíční výdaje, kdy je zřejmé, že měsíční výdaje žalované musely být alespoň nějaké. Žalobkyně si tedy vystačila tvrzeními žalované, aniž by tato blíže ověřila, přičemž lze mít důvodně za to, že žalovaná by se svým příjem tak vysokou splátku úvěru nebyla schopná sama splácet.14. Pokud jde o zkoumání schopnosti hlavního dlužníka, , jméno FO, , splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně provedla hodnocení dle údajů o jeho příjmech a výdajích v rámci zprávy o posouzení úvěruschopnosti, kde bylo uvedeno, že jeho čistý měsíční příjem činí 22 080 Kč, který žalobkyně doložila potvrzením o výši příjmu. Jeho výdaje byly vyčísleny na částku 5 773 Kč, tvořenou splátkami úvěrů. Dále bylo uvedeno, že žalobkyně provedla lustraci v dostupných databázích (insolvenční rejstřík, , Anonymizováno, ), ovšem bez uvedení výsledků těchto lustrací. Rozdíl příjmů a výdajů hlavního dlužníka činil 16 307 Kč, byl shledán úvěruschopným s úvěrovou splátkou ve výši 6 183 Kč měsíčně. Žalobkyně však ani v případě hlavního dlužníka dostatečně neprověřovala jeho výdaje. Žalobkyně nezohlednila výdaje na bydlení, žalovaná i hlavní dlužník oba shodně uvedli, že mají nulové výdaje na bydlení, ačkoliv ve smlouvě o úvěru bylo uvedeno, že bydlí v nájmu. Žalobkyně k výše uvedenému doložila výpis z účtu hlavního dlužníka/žalované, z kterého vyplývá záporný počáteční i konečný zůstatek na účtu, proto lze uzavřít, že neměli žádné zbytné finanční prostředky. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu hlavního dlužníka pouze za jeden měsíc, avšak i tak bylo zřejmé, že z účtu odchází vyšší než žalovanou a hlavním dlužníkem deklarované částky (např. částka 11 925 Kč či 2 917 Kč).15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti, když i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla, a následně kladně vyhodnocena. Žalobkyně tak neposoudila schopnost splácet úvěr ze strany žalované (i hlavního dlužníka , jméno FO, ) řádně, když z uvedených údajů ve zprávě lze bez dalšího o uvedeném pochybovat (nízký příjem, deklarované nulové výdaje, záporný zůstatek na účtu). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Nad to soud dodává, že není vázán jiným rozhodnutím ve vztahu k hlavnímu dlužníkovi, pokud takové bylo vydáno.20. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak (jako spoludlužnici) vznikla povinnost vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky a dosud uhrazenou částkou. Žalovaná uhradila celkem částku 298 414,16 Kč, žalobkyni tak nadále dluží částku 201 585,84 Kč. Soud proto žalobě co do částky 201 585,84 Kč vyhověl, ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 77 728 Kč a co do požadovaného úroku v kapitalizované výši 11 088 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 75 328 Kč od 7.11.2025 do zaplacení žalobu zamítl.21. Co se týče úroku z prodlení, byl žalobkyni přiznán v zákonné výši z částky dosud žalovanou neuhrazené, a to od 7.11.2025 na základě stanovené lhůty splatnosti dle Předžalobní výzvy ze dne 22.10.2025, a to v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla v tomto řízení procesní úspěch ve výši 72 % a po započtení procesního úspěchu žalované ve výši 28 % má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 44 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 161 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za čtyři úkony právní služby po 9 420 Kč (Převzetí a příprava věci, Předžalobní výzva, Sepis žaloby, Účast u jednání) tj. celkem 37 680 Kč, dále čtyři paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., tj. 1 800 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 8 290,80 Kč. Celkové náklady činí částku 58 931,80 Kč, a žalobkyni tak náleží částka 25 930 Kč.