Žalobkyně se domáhala žalované částky, kterou původní věřitelka společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) poskytla žalované na základě smlouvy o odložené platbě ze dne 5. 12. 2024. Původní věřitelka za žalovanou uhradila online nákup u obchodníka , právnická osoba, ve výši 9 557 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit nejpozději do 4. 1. 2025, avšak tuto svou povinnost nesplnila a částku ve stanovené lhůtě nevrátila. Pro případ prodlení s úhradou splátky byl ve smlouvě sjednán poplatek ve výši 499 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původní věřitelkou postoupena na společnost , Anonymizováno, . (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvou ze dne 21. 10. 2025, ta ji následně postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne 6. 11. 2025. Žalobkyně se tak domáhá shora uvedené částky, která se skládá z jistiny představující odloženou platbu ve výši 9 557 Kč a poplatku za prodlení ve výši 499 Kč.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy (ze systému ISAS). Na základě žádosti žalované č. , číslo, ze dne 5. 12. 2024 uzavřela původní věřitelka s žalovanou smlouvu o odložené platbě, z které má soud za zjištěné, že se původní věřitelka zavázala uhradit ve prospěch žalované platbu ve výši 9 557 Kč u prodejce , právnická osoba, . Z vyúčtování nákupu a z potvrzení o realizaci platby má soud za zjištěné, že k realizaci platby došlo dne 5. 12. 2024, žalované byla stanovena splatnost této částky ke dni 4. 1. 2025. Z Obchodních podmínek služby PlatímPak soud zjistil parametry této služby. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 11. 2. 2025 má soud za zjištěné, že původní věřitelka vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 9 557 Kč a poplatku za prodlení ve výši 499 Kč, a to nejpozději do 18. 2. 2025. Ze smluv o postoupení pohledávky (ze dne 21. 10. 2025 a ze dne 6. 11. 2025), které žalobkyně dodala včetně potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek, má soud za zjištěné, že pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2025 má soud za zjištěné, že žalobkyně o postoupení informovala žalovanou a vyzvala ji k úhradě dlužné částky 9 557 Kč. Žalované byla též zasílána předžalobní výzva ze dne 16. 12. 2025.4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalované byla , právnická osoba, . (dále „banka“) dne 5. 12. 2024 poskytnuta částka 9 557 Kč na základě žádosti žalované z téhož dne. Uvedenou částku měla žalovaná vrátit do 4. 1. 2025. Dle čl. 8.5. Ceníku obchodních produktů a služeb výzva k zaplacení dluhu/splnění jiné smluvní povinnosti je zpoplatněno částkou 499 Kč. Dne 11. 2. 2025 byla žalovaná bankou vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 9 557 Kč a poplatku za prodlení ve výši 499 Kč. Oznámením z 16. 12. 2025 bylo žalované sděleno, že pohledávku za ní nabyla žalobkyně, zároveň byla žalované odeslána předžalobní výzva. Žalobkyně neprokázala, že by smluvní sankce byly součástí smlouvy o úvěru.5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně nabyla ve smyslu § 1879 o. z. pohledávku za žalovanou. Původní věřitelka a žalovaná uzavřely ve smyslu § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dne 5. 12. 2024 smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná čerpala úvěr, částku ve výši 9 557 Kč, avšak původní věřitelce tuto částku nevrátila a nevrátila ji ani právním nástupcům původní věřitelky. Žalobkyně jako právní nástupce původní věřitelky, má právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalobu tak soud v této části shledal důvodnou, a proto ji v této části vyhověl.6. Žalobkyně se domáhá dalších 499 Kč z titulu platby za upomínku (dle ceníku, obchodních podmínek). Takto zpoplatněná upomínka má ale dle soudu charakter smluvní pokuty. S ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne 11. 11. 2013, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat smluvní pokutu ve výši 499 Kč, smlouva mezi žalobkyni a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou, žalobkyně neprokázala, že ujednání o smluvní pokutě smlouva o úvěru obsahovala.7. Ve smyslu § 1970 občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyni neúspěšné v poměrně nepatrné části přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 315 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.