38 C 19/2026-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 26. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, na částku 25 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu se zápůjčkou uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3 462 Kč, poplatek za možnost hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč a úrok v pevné výši 1 268 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč do 26. 7. 2024. Žalovaná se zavázala celkem uhradit částku 46 480 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu následné splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná dluží podle žalobkyně na jistině 16 337,17 Kč, na úroku 549,40 Kč, na poplatcích za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 875 Kč, na poplatku za administrativní činnost 2 225,58 Kč a na poplatku za umožnění plateb v hotovosti v místě bydliště 2 892,86 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka s účinností ke dni 25. 3. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny a poplatků požaduje též smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 178,42 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 244,71 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 16 337,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 16 886,57 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 26. 5. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 9) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s úrokem ve výši 1 268 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 3 462 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 4 500 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 46 480 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 272,44 % a zápůjční úroková sazba činila 8 % ročně. Z platební bilance (č.l. 10) soud zjistil, že žalovaná uhradila 5 splátek po 3 320 Kč, tj. celkem 16 600 Kč. Z kopie pracovní smlouvy ze dne 21. 2. 2023 (č.l. 22,23) soud zjistil, že zaměstnavatel žalované , Anonymizováno, . s žalovanou uzavřel pracovní poměr na dobu určitou, a to do 31. 8. 2023. Z fotokopie výplatních pásek (č.l. 22, 23) soud zjistil, že výplata žalované v měsíci únoru 2023 činila 1 659 Kč, v měsíci březnu 2023 činila 14 8911 Kč a v měsíci dubnu 2023 činila 12 480 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 (č.l. 11) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku za ní postoupila dne 26. 5. 2023 žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 (ISAS), potvrzení o zaplacení kupní ceny (č.l. 12) a seznamu pohledávek (č.l. 13-15). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalované výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 17. 7. 2025 (č.l. 16-17) s vyčíslením dlužné částky ve výši 47 215,98 Kč, kterou doložila včetně podacího lístku (č.l. 18).4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 26. 5. 2023 smlouvu o úvěru na částku 25 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná měla spolu s jistinou uhradit v 14 měsíčních splátkách celkovou částku 46 480 Kč, v této částce jsou zahrnuty kapitalizované úroky z úvěru ve výši 8 % ročně, poplatky za poskytnutí a správu úvěru a poplatky za výběr splátek v hotovosti. Žalovaná uhradila celkem částku 16 600 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním