Okresní soud v České Lípě 51 C 47/2026-22 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 107 769,13 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, . Žalovanému měl být poskytnut úvěr až do výše 44 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky prostřednictvím denních splátek, první splátka měla být splatná dne 10. 9. 2024, konec kreditního rámce (tedy doba poskytnutí úvěru) měl být ujednán k 3. 8. 2026. Před poskytnutím úvěru měla být řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovanému měl být poskytnut úvěr jednotlivými částkami v celkové výši 227 359 Kč a žalovaný měl celkem splatit částku ve výši 181 467,99 Kč. Vedle poplatků za vyplacení tranší úvěru, jistiny, smluvního úroku a poplatku za službu „, Anonymizováno, “, se žalobkyně po žalovaném domáhá taktéž smluvní pokuty v částce 12 170,33 Kč, která mezi nimi měla být ujednána.2. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen „žaloba“) nijak nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, (rozsudek byl vyhlášen dne , datum, ). Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Žaloba byla žalovanému doručena dne 4. 5. 2026. U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování (dokumenty týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzva ze dne 2. 11. 2025, OP, dokument označený jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně předpisu denních splátek a VOP, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli , výzva k úhradě ze dne 14. 7. 2025, autorizace ověření totožnosti, zpráva banky ze dne 16. 4. 2026) je za zjištěné, že žalobkyně žalovanému jednotlivými platbami na tvrzené úvěru poskytla částku celkem ve výši 227 359 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil částku 181 467,99 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 věta prvá o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.8. Soud žalobě vyhověl pouze v rozdílu mezi žalobkyní poskytnutými peněžními prostředky (227 359 Kč) a žalovaným zaplacenými splátkami v celkové výši 181 467,99 Kč, což je částka 45 891,01 Kč. V řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno zaslání jednotlivých částek žalovanému v době od 11. 8. 2024 do 14. 7. 2025 celkem ve výši 227 359 Kč na bankovní účet, jehož vlastníkem a disponentem byl v rozhodné době žalovaný. Žalobkyně v řízení neprokázala existenci smluvního závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Totožnost žalovaného (vedle zaslání OP) měla být ověřena prostřednictvím platby ověřovacího poplatku. Ověření bylo doloženo prostřednictvím dokumentu, ze kterého není seznatelné, zda jde o externí či interní dokument, je z něj sice zjistitelné, že k onomu ověření totožnosti mělo dojít dne 11. 8. 2024, nicméně není zřejmé, zda k ověření totožnosti žalovaného mělo dojít v okamžik tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru. Ze samotného předloženého dokumentu je pouze zjistitelné, že je opatřen předtištěnou podpisovou doložkou “Tímto podepisuji dne 2024-08-11 Klient“ , žalobkyní k prokázání uzavření smlouvy tvrzeným distančním způsobem nebyl označen žádný audit-log (záznam údajů o právním jednání v elektronickém systému), který by prokazoval, že osoba žalovaného (určení jednající osoby) v daném okamžiku podepsal předložený dokument prostým (či jiným) elektronickým podpisem. Předložení dokumentu, který v podpisové části obsahuje pouze prostý text, neprokazuje existenci (uzavření) smluvního závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalobkyně žádný jiný důkaz, který by existenci závazkového vztahu uzavřeného v tvrzené formě mezi účastníky (věřitelem a žalovaným) prokazoval, neoznačil ani nedoložil.9. Nárok žalobkyně však bylo možné částečně posoudit podle § 2993 o. z. i na základě v řízení tvrzených rozhodných skutečností. V řízení bylo prokázáno, že věřitel žalovanému zaslal 227 359 Kč, žalovaný vrátil částku 181 467,99 Kč, žalobkyni doposud na bezdůvodném obohacení nebylo vydáno 45 891,01 Kč.10. Soud proto žalobě vyhověl v částce 45 891,01 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 15. 7. 2025 (návazně na výzvu k úhradě ze dne 14. 7. 2025, a to podle § 1970 o.z.) jako důvodnému nároku, protože v řízení bylo prokázáno, že věřitel plnil žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (§ 2993 o. z.). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť konkrétní ujednání o úroku, poplatcích a smluvní pokutě nebylo v řízení prokázáno.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl v převažující míře úspěšný žalovaná a náležela by mu poměrná náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu.