11 C 301/2018-284 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal na žalované zaplacení 175.791 - Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 1.1.2019 do zaplacení, z titulu povinnosti vydat bezdůvodné obohacení vzniklého užíváním pozemku žalobce za dobu od 1.11.2017 do 30. 11. 2018 (395 dní), který je zahrnut do ochranného pásma letiště, kdy částka bezdůvodného obohacení odpovídala výši nájemného, které žalovaná žalobci platila (20 Kč za m2 ročně) na základě nájemní smlouvy uzavřené 19.8.1994, kterou s účinky k 31.10.2017 vypověděla, aniž by pominulo omezení vlastnického práva žalobce, jež bylo kompenzováno prostřednictvím předmětné nájemní smlouvy. Nájemní smlouva byla uzavřena poté, co pozemkový úřad předmětný pozemek restitučním rozhodnutím dle zákona o půdě vydal právní předchůdkyni žalobce a zatížil jej věcným břemenem (trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by jej rušila), zřízeným dle § 9 odst. 5 zákona o půdě. Následně byla z iniciativy žalované uzavřena nájemní smlouva, jejíž vnik plynul dle žalované z § 22 odst. 9 zákona o půdě. Nájemné ve výši odpovídající výši žalované částky bylo sjednáno k 20. 1. 2012, a to v souladu s cenovým výměrem Ministerstva financí; žalovaná nájemné v této výši platila žalobci v době od ledna 2013 do 31.10.2017. Rovněž v minulosti bylo právním předchůdcům žalobce vypláceno nájemné (za užívání Svazem pro spolupráci s armádou a předtím [příjmení] leteckou župou). Vypovězení smlouvy bylo zdůvodněno přesunem činností prováděných [anonymizována dvě slova] nad rámec věcného břemene na jiné pozemky, avšak ke změně užívání pozemku nedošlo a tato výpověď je v rozporu s restitučním rozhodnutím pozemkového úřadu, který existenci nájemní smlouvy (a tedy i placení nájemného) předpokládalo, kdy věcné břemeno mělo pozemek zatěžovat, jen když bude kompenzováno. Žalovaná však uvedla, že věcné břemeno bylo pozemkovým úřadem zřízeno jako bezúplatné a nájemní smlouva řešila jen užívání nad jeho rozsah, což žalovaná neprokázala. Následně žalovaná nabídla v roce 2018 žalobci, že pozemek odkoupí za cenu, která nedosahovala ani výše sjednaného ročního nájemného, které dosud žalovaná řádně hradila. Žalobce je přesvědčen, že prodej pozemku za férových podmínek by byl správným řešením sporu. 2. Žalobce dodal, že předmětný pozemek p. [číslo] o výměře 8122 m2 v k.ú. a obci [obec] je dle Územního plánu uvnitř plochy letiště a je tedy letištním pozemkem. (Žalobce ohledně vymezení tohoto pojmu odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Co 1022/2014). Pozemek je pro letištní účely terénně upraven a žalobci je znemožněno jeho běžné užívání, neboť je povinen strpět omezení vyplývající existence ochranného pásma, a to bez ohledu na to, zda zde žalovaná v tu kterou dobu nic nekoná. Existence soukromoprávního užívacího titulu opravňujícího k užívání je podle Nejvyššího soudu podmínkou provozování letiště. Pozemkový úřad v restitučním rozhodnutí uvedl, že práva a povinnosti povinného a oprávněného z věcného břemene budou vymezeny formou nájemních vztahů. Bylo by absurdní a jsoucí v rozporu s dobrými mravy, byl-li v rámci nápravy majetkových křivd vydán pozemek, který nemůže být užíván a nemůže vlastníkovi přinést žádnou majetkovou hodnotu. Proto byly kontinuálně od roku 1994 uzavírány nájemní smlouvy, s účelem užívání pozemku jako letištní plochy, a bylo sjednáváno nájemné. Žalovaná pozemek v rozhodné době užívala, ale odmítá za to platit náhradu, čímž jí vzniká bezdůvodné obohacení. Není-li omezení vlastnického práva kompenzováno, je porušován čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod („ Listina“). S ohledem na povahu břemene a rozsah omezení je kompenzace namístě (žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], č.l. 107 druhá strana, dále„ p.v.“). Pozemek je označen nápisy„ Vojenský prostor/ [ulice] letecký provoz vstup přísně zakázán“. Žalovaná nemůže zajistit (č.l. 183 p.v.), aby pozemek nebyl dotčen seskoky či výcvikem. Žalovaná v předmětném místě vypověděla všechny nájemní smlouvy bez ohledu na to, kde se ten který pozemek nachází. Vlastníci považují tyto pozemky za trvalou hodnotu a odkaz jejich rodiny, ale mnozí z nich se zatím postupu žalované nebrání a [anonymizováno] tak vítězí bez boje. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 88) ale shodla se s žalobcem, že nejlepším řešením by byl odkup pozemku (což účastníci opakovali po celou dobu řízení). Nesouhlasila s tím, že by věcné břemeno zřízené předmětným restitučním rozhodnutím mělo zatěžovat pozemek, jen když bude kompenzováno nájemným. Nájemní smlouva řešila užívání nad rámec věcného břemene, avšak žalovaná pozemek nad tento rámec přestala užívat a proto smlouvu legitimně a v souladu se zákonem vypověděla. Z textu rozhodnutí pozemkového úřadu plyne, že nájemní smlouva měla řešit„ další vztahy“, čímž je právě myšleno pominuvší užívání nad rámec věcného břemene. K rozpornosti s dobrými mravy žalovaná uvedla, že je třeba zkoumat, že břemeno bylo zřízeno na základě § 9 odst. 5 zákona o půdě, který umožňoval řešit složité situace, které mohly při restituci vzniknout, a tato specifická úprava zřizovala oprávnění z věcného břemene bez náhrady, což plyne z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva („ ESLP“) a neznamená to ani porušení Listiny. 4. Zákon o půdě podle žalované nestanovil povinnost poskytnout náhradu za zřízení věcného břemene. Dle rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 41/97 vzniká restituentovi vlastnické právo až rozhodnutím pozemkového úřadu, a vznikne-li v rozsahu omezeném věcným břemenem, nejde o porušení čl. 11 Listiny (viz též rozhodnutí Zvláštního senátu pro řešení kompetenčních sporů sp. zn. Konf 110 [číslo]). Zákon o půdě nepřiznává právo na náhradu při zřízení věcného břemene. Jde o nabytí vlastnického práva v omezeném rozsahu. Žalovaná dodala, že letištní prostor není oplocen, je na něj volný přístup, předmětný pozemek je součástí zemědělského půdního fondu a není pravdou, že jej žalobce nemůže užívat – ostatní vlastníci obdobné pozemky pronajímají k zemědělským účelům.. Výcvik žalovaná prováděla mimo předmětný pozemek. Pozemek v rozhodné době využívala zcela minimálně (č.l. 116 p.v.). Neví, kdo pozemek označil nápisy zakazující vstup či oznamující, že jde o vojenské letiště či vojenský prostor a tyto nápisy nic nevypovídají o možnosti žalobce tyto pozemky využívat. Výcvik provádí žalovaná mimo pozemky žalobce (č.l. 156), v míře plynoucí z Plánu seskoků. 5. Po provedené přípravě jednání zakončené koncentrační výzvou (č.l. 132) řízení pokračovalo ohledáním na místě samém (č.l. 229). Při prvním jednání (č.l. 238) žalovaná změnila procesní postoj s tím, že o věcném břemeni již neuvažuje jako o břemeni bezúplatném, v návaznosti na rozhodnutí vydané v obdobné věci Obvodním soudem pro Prahu 6. Úplata by měla být ponížena jak s ohledem na rozsah užívání, které žalobce ani neprokázal, tak s ohledem na to, že žalobce může pozemek pronajmout, nebo ho užívat k zemědělským účelům (sklízet trávu, pást dobytek). Takové využití však žalobce označil za iluzorní; přes pozemek vede cesta užívaná žalovanou; i možnost pěstování plodin je omezena. Soud následně vyslechl svědky (č.l. 253) k prokázání tvrzení žalované, že rozsah užívání předmětného pozemku se změnil, resp. je zcela minimální. 6. Žalovaná v reakci na výzvu podle § 118a o. s. ř. doplnila tvrzení, o tom, proč není povinna platit žalobci žalovanou částku v plné výši tak, že vytkla soudu, že nezjišťoval cenu obvyklou za pozemky v dané lokalitě a ani nezadal znalecký posudek ke zjištění této ceny, ačkoli tak učinily všechny soudy projednávající obdobné žaloby a nezjištění ceny znaleckým posudkem je v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování vyjádřené např. v § 13 občanského zákoníku. Dosavadní nájemné nevypovídá nic o ceně obvyklé. Při uzavření nájemní smlouvy by zde společně s věcným břemenem dle zákona o půdě byly dva instituty opravňující k užívání. Žalovaná nesouhlasila, aby se soud opřel o úvahu, že od roku 2012 nedošlo ke snížení ceny pozemků (a ceny za jejich užívání). Postup dle § 136 o. s. ř. nelze užít. Žalovaná by byla ad absurdum nucena vždy platit nájemné podle předchozí nájemní smlouvy. Výše náhrady by měla zohlednit, že pozemek lze využít jen zemědělsky a že k němu není samostatný přístup. Z doplňku letového řádu plyne, že žalobce může na pozemku sklízet trávu či pást dobytek. Výsadková činnost probíhá spíše sporadicky, což plyne z Výsadkového plánu, který je předem zveřejňován. Seskoky navíc nikoli nutně probíhají do pozemku žalobce. Výše požadované náhrady by měla být posouzena i z hlediska souladu s dobrými mravy, kdy sousední pozemek pronajímá Státní pozemkový úřad zemědělskému družstvu mnohem levněji. 7. Žalobce replikoval (č.l. 270), že z výpovědi svědků vyplynulo, že žalovanou nabízené využití pozemku je vyloučeno z důvodu bezpečnosti a svědci navržení žalovanou pozemek vnímají jako součást areálu letiště. Stěží možno požadovat po uživatelích, aby sledovali nařízení vojenské správy, chtějí-li pást