3 C 158/2021-47 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24.2.2021 žádal žalobce na žalovaném zaplacení 15 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 10 500 Kč dne 24.7.2018, které měly být zaplaceny do 23.8.2018, ale žalovaný je nevrátil. Věřitel postoupil pohledávku žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, soud věc projednal a rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti: Dne 24.7.2018 poukázal právní předchůdce věřitele na účet žalovaného částku 10 500 Kč. Tuto částku nevrátil žalovaný ani ke dni podání žaloby. Věřitel pohledávku postoupil žalobci, což oznámil žalovanému. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. 4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Uzavření smlouvy o úvěru soud nemá za prokázáno, neboť byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku a soud nemá potvrzeno, že to byl žalobcem označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému celkem 10 500 Kč, které žalovaný nevrátil, a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části bylo žalobě vyhověno, tj. do částky 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ve zbytku pak byla zamítnuta. I v případě, že by soud neshledal smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze shora uvedených důvodů, byly by dány důvody pro závěr o její neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, neboť pokud měl žalovaný za 30 dnů zaplatit 11 882,70 Kč, odpovídá ročnímu úroku 160 %, což je úrok vysoko přesahující běžnou úrokovou míru, je tedy úrokem lichevním, a smlouva by byla neplatná i s ohledem na ustanovení § 1796 občanského zákoníku. [příjmení] toho z předložených podkladů vůbec sice vyplývá, že právní předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr, ale jen pokud se týká příjmů, není zřejmé, že by byly hodnoceny výdaje. Lze tedy uvažovat o neplatnosti smlouvy i ve smyslu ust. § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142, odst.2 občanského soudního řádu s ohledem na částečnou úspěšnost, žalobce byl úspěšný do 67 %, neúspěch činí 33 %, soud proto žalobci přiznal částečnou náhradu nákladů řízení, když celé jsou tvořeny soudním poplatkem 1 000 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 300 Kč, třikrát 100 Kč paušál, 21 % DPH, celkem 2 452 Kč, soud žalobci přiznal 1 324 Kč.