8 C 169/2021-27 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení a smluvní pokuty s tím, že se žalovaným dne 19. 10. 2019 uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl zápůjčku 8.000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí této částky a zavázal se jí uvedenému věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem 1.820 Kč s tím, že zápůjčka měla být jednorázově splacena do 14. 11. 2019. Žalovaný ale dluhy řádně nesplatil, na dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka částky 8.000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 14. 11. 2019 spolu s poplatkem 1.820 Kč. 4. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 5. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 6. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 7. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 8. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 9. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému poskytl zápůjčku 12.000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu s poplatkem 1.820 Kč do 14. 11. 2019. 10. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce na účet žalovaného dne 21. 10. 2019 poukázal částku 8.000 Kč. 11. Soud uvedenou smlouvu považuje za smlouvu lichevní povahy. Žalobce poskytl žalovanému 8.000 Kč dne 21. 10. 2019, žalovaný měl dne 14. 11. 2019 vrátit 9.820 Kč. To představuje roční úrok 332,15%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. 12. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním účastníků řízení podle této smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalobci. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté původním věřitelem. Jedná se o částku 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 4. 2020 do zaplacení, protože 15. 4. 2020 byla odeslána výzva k úhradě žalovanému, která podle § 573 občanského zákoníku byla fikcí doručena 18. 4. 2020 a žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobce požadoval úhradu souhrnného poplatku a smluvní pokuty a úroků vyšších než přiznaných, soud žalobu zamítnul. Soud zamítnul i požadavek na úhradu 2.000 Kč nákladů na uplatnění pohledávky, poněvadž tyto náklady lze požadovat pouze ve vztazích mezi podnikateli. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci a žalobci přiznal 55% jím účtovaných nákladů řízení, když žalobce jako plnou náhradu požadoval nahradit 800 Kč soudního poplatku, náklady na zastoupení ve věci advokátem, za 3 hlavní úkony po 300 Kč a 3x režijní paušál 100 Kč, soud náhradu nákladů řízení nechal podle §149 o.s.ř. zaplatit přímo do rukou zástupci žalobce.