8 C 211/2021-42 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované svou žalobou domáhal zaplacení částky 30.000 Kč, úroků a úroků z prodlení a smluvní pokuty s tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] s. r. o., [IČO], dne 26. 6. 2018 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které jí poskytla úvěr 30.000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí této částky a zavázala se ji uvedenému věřiteli vrátit spolu s poplatkem z prodlení 25.800 Kč formou 14 měsíčních splátek po 3.985,71 Kč. Žalovaná ale dluhy řádně nesplatila, uhradila pouze 1.700 Kč. Pro případ porušení povinnosti úvěr splácet, byla dohodnuta smluvní pokuta. Žalobce dále uvedl, že pohledávka za žalovanou byla dnem 28. 9. 2018 v důsledku koupi části závodu původního věřitele převedena na [právnická osoba], [IČO] a tento přechodný věřitel pohledávku za žalovanou následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupil žalobci. Během řízení vzal žalobce žalobu ohledně kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty zpět, a to ještě před prvním jednáním soudu ve věci, proto soud v rozsahu zpětvzetí bez dalšího řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 6. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] s. r. o., [IČO] uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě které jí poskytla úvěr 30.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 14 měsíčními splátkami spolu s částkou 25.800 Kč. Žalovaná se tak zavázala uhradit celkem 55.800 Kč. 4. Z kupní smlouvy ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], prodala společnosti [právnická osoba], [IČO] část závodu tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů, a to včetně pohledávek za žalovanou. 5. Z oznámení ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že společnosti [právnická osoba], [IČO] žalované oznámila, že postoupila pohledávky za ní žalobci. 6. Z výzvy ze dne 8. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě celé dlužné částky najednou. 7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 9. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 10. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 11. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 12. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] s. r. o., [IČO], smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr 30.000 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaná na tento dluh uhradila 1.700 Kč. Podle žalobce žalovaná splatila pouze část svého závazku, který zbývá po zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí. Takto žalobce setrval na žalobě ohledně 30.000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 22. 12. 2020 a kapitalizovaným zákonným úrokem 3.789,04 Kč. 13. Soud uvedenou smlouvu považuje za smlouvu lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované 30.000 Kč, žalovaná měla splatit 55.800 Kč. To představuje roční úrok 73,7%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. 14. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním účastníků řízení podle této smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalované, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalované. Žalovaná ale na tento dluh plnila, uhradila 1.700 Kč. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté původním věřitelem, ale snížené o skutečně zaplacenou úhradu žalovanou. Jedná se o částku 28.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 2. 2021 do zaplacení, protože 8. 2. 2021 byla odeslána výzva k úhradě žalované, která podle § 573 občanského zákoníku byla fikcí doručena 11. 2. 2021 a žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu den následující. Neučinila-li tak, dostala se od 13. 2. 2021 do prodlení. Pokud žalobce požadoval úhradu úroku z prodlení vyšší a za dobu delší, než shora přiznanou a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu zamítnul. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení převážně úspěšná (rozsah zpětvzetí soud považuje za její úspěch ve věci), ale výlohy jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.