3 C 206/2021-34 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20.5.2021 žádal žalobce na žalované zaplacení 13 679,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalované revolvingový úvěr, na základě kterého žalovaná čerpala 13 679,47 Kč, které měly být zaplaceny do 12.1.2021, ale žalovaná je nevrátila. Věřitel postoupil pohledávku žalobci. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila, soud věc projednal a rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti: Dne 13.2.2020 zaslal právní předchůdce žalobce na účet žalované částku 3 000 Kč a téhož dne 4 000 Kč, dne 17.2.2020 částku 3 000 Kč a dne 25.3.2020 částku 1 100 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná na úhradu dluhu dle žalobce zaplatila celkem 8 511 Kč. Věřitel pohledávku postoupil žalobci, což oznámil žalované. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaná neoponovala. 4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Uzavření smlouvy o úvěru soud nemá za prokázáno, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byla žalobcem označená žalovaná, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalované celkem 11 100 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze 8 511 Kč, a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání dosud nesplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení a na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části bylo žalobě vyhověno, tj. do částky 2 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ve zbytku pak byla zamítnuta. I v případě, že by soud neshledal smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze shora uvedených důvodů, byly by dány důvody pro závěr o její neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, neboť je zřejmé, že úrok sjednaný ve smlouvě 10,5 % měsíčně, odpovídá ročnímu úroku 126 %, což je úrok vysoko přesahující běžnou úrokovou míru, je tedy úrokem lichevním, a smlouva by byla neplatná i s ohledem na ustanovení § 1796 občanského zákoníku. Krom toho z předložených podkladů vůbec nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalované splácet úvěr, lze tedy uvažovat o neplatnosti smlouvy i ve smyslu ust. § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na částečnou úspěšnost soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.