3 C 217/2021-79 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 25.4.2018 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 18 399 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 399 Kč od 1.9.2017 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že účastníci prostřednictvím elektronických prostředků mezi sebou distančně uzavřeli dne 8.3.2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] celkem 14 600 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný měsíčně hradit minimální splátku ve výši 1/3 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, pokud je dlužná částka k poslednímu dni předchozího měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky rovná částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Z čerpání úvěru měl žalovaný hradit 20 % z čerpané jistiny jako poplatek a dále úrok 20 % měsíčně z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán. 3. Žalobce soudu předložil smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 8.3.2017, dle které se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše limitu 35 000 Kč, smlouva není žalovaným podepsána, dle žaloby byla uzavřena distančně prostředky elektronické komunikace. 4. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalobce žalovanému na jeho účet vyplatil celkem 14 600 Kč, žalovaný žalobci na úhradu dluhu ze smlouvy zaplatil celkem 6 760 Kč. 5. Žalobce byl soudem vyzván, aby doložil, jakým konkrétním způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr, z jeho vyjádření vyplývá, že vycházel z údajů žalovaného ve formuláři. 6. Prokázané skutečnosti soud po právní stránce posoudil takto: 7. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 86 odst. 1-2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle § 87, odst.1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle § 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Dle § 2991 odst. 1-2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud má za to, že žalobce neověřil dostatečným způsobem schopnost žalovaného splácet úvěr, resp. ověřoval ji jen formálně, tj, na základě údajů vyplněných žalovaným do formuláře, nebyly vůbec ověřovány reálné příjmy žalovaného (např. mzdovými listy) ani jeho výdaje, např. nájemní smlouvou, výpisem z účtu apod. jestliže žalobce jako poskytovatel úvěru neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, postupoval v rozporu s ust. § 86, odst.2 z.č. 257/2016 Sb. a ve smyslu § 87, odst.1 téhož zákona je proto smlouva mezi účastníky uzavřená, neplatná. Krom toho má soud za to, že smlouva nese i znaky lichevní smlouvy, když úrok z úvěru představující 20 % měsíčně z dlužné částky představuje roční úrok 240 %, což je úroková míra mnohonásobně převyšující běžnou úrokovou míru. Vztah mezi účastníky, resp. nárok žalobce byl soudem vypořádán dle § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný od žalobce obdržel 14 600 Kč, to je částka, o kterou se na úkor žalobce obohatil, od té je třeba odečíst částku, kterou již žalovaný zaplatil, tj. 6 760 Kč, do výše rozdílu, tj. do částky 7 840 Kč soud žalobě vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb., ve zbytku ji zamítl. 14. S ohledem pouze na částečnou úspěšnost ve sporu soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.