8 C 344/2021-32 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], dne 17. 9. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu poskytla zápůjčku 8.000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí této částky a zavázal se ji uvedenému věřiteli vrátit spolu s poplatkem 5.920 Kč formou 58 týdenních splátek po 240 Kč. Žalovaný ale dluhy řádně nesplatil, uhradil pouze 1.100 Kč. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 9. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla zápůjčku 8.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit 58 týdenními splátkami po 240 Kč spolu se souhrnným poplatkem 5.920 Kč představující sjednaný úrok, odměnu za poskytnutí úvěru, administrativní poplatek a poplatek za úhrady v hotovosti. Celkem se žalovaný tak zavázal splatit 13.920 Kč. 4. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila předmětné pohledávky za žalovaným žalobci a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu najednou do 10 dnů od obdržení výzvy. Z podacího lístku k této listině bylo prokázáno, že byla podána k poštovní přepravě 13.12.2019. 5. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 6. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 7. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 8. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 9. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 10. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl zápůjčku 8.000 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaný na tento dluh uhradil 1.100 Kč. Podle žalobce žalovaný splatil pouze část svého závazku. Žalovaný by tak musel uhradit uvedených 13.920 Kč. 11. Soud uvedenou smlouvu považuje za smlouvu lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 8.000 Kč, žalovaný měl splatit 13.920 Kč. To představuje roční úrok 66,34%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. 12. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním účastníků řízení podle této smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalobci. Žalovaný ale na tento dluh plnil, uhradil 1.100 Kč. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté původním věřitelem, ale snížené o skutečně zaplacenou úhradu žalovaným. Jedná se o částku 6.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 12. 2019 do zaplacení, protože 13. 12. 2019 byla odeslána první prokázaná výzva k úhradě žalovanému, která podle § 573 občanského zákoníku byla fikcí doručena 16. 12. 2019 a žalovaný měl plnit do 27. 12. 2019. Pokud žalobce požadoval úhradu souhrnného poplatku a úroků vyšších než přiznaných, soud žalobu zamítnul. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jak shora uvedeno, přiznal žalobci z odpovídajících nákladů řízení 7,7% podle úspěchu žalobce ve věci, když v souvislosti s tímto řízením žalobci vznikly náklady na úhradu soudního poplatku 1.000 Kč a nákladů na zastoupení ve věci advokátem za 3 hlavní úkony právní pomoci po 1.620 Kč, 3x režijní paušál 300 Kč a 21% DPH. Zde soud připomíná, že nepoužil ustanovení § 14b advokátního tarifu. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce.