8 C 46/2022-63 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení žalované částky s úroky z prodlení s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytla půjčku 7.000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí této částky a zavázal se jí uvedenému věřiteli vrátit spolu s poplatkem 5.180 Kč formou 58 týdenních splátek po 210 Kč. Žalovaný ale dluhy řádně nesplatil, uhradil pouze 1.000 Kč. Pohledávku za žalovaným původní věřitel postoupil společnosti [právnická osoba] (dnes [právnická osoba], [IČO]), která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným žalobci. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 7. 3. 2015 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytla půjčku 7.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit 58 týdenními splátkami po 210 Kč spolu se souhrnným poplatkem 5.180 Kč Celkem se žalovaný tak zavázal uhradit 12.180 Kč. 4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO] na společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba], [IČO]). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupila pohledávky za žalovaným žalobci. 6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 7. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 8. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 9. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 10. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 11. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka 7.000 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaný na tento dluh uhradil 1.000 Kč. Podle žalobce žalovaný splatil pouze část svého závazku. 12. Soud uvedenou smlouvu považuje za smlouvu lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 7.000 Kč, žalovaný měl splatit 12.180 Kč. To představuje roční úrok 66,34%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. 13. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním účastníků řízení podle této smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalobci. Žalovaný ale na tento dluh plnil, uhradil 1.000 Kč. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté původním věřitelem, ale snížené o skutečně zaplacenou úhradu žalovaným. Jedná se o částku 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení, protože 7. 1. 2020 byla odeslána výzva k úhradě žalovanému, která podle § 573 občanského zákoníku byla fikcí doručena 10. 1. 2020 a žalovaný měl plnit do 20. 1. 2020. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně požadované jistiny, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, úroků z prodlení, jak shora uvedeno a ve zbývající části úroků z prodlení žalobu zamítnul. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl jak shora uvedeno, přiznal žalobci ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. 71,5% nákladů řízení, které by žalobci náležely v případě plného úspěchu ve věci, když v takovém případě by žalobce měl právo na úhradu soudního poplatku 1.000 Kč, nákladů na zastoupení ve věci advokátem podle § 14b advokátního tarifu za 3 hlavní úkony právní pomoci po 300 Kč, 3x režijní paušál 100 Kč a 21% DPH. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatil přímo do rukou zástupce žalobce.