11 C 117/2023-91 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou ze dne 1. 6. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 52 802,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 61 700,10 Kč od 25. 2. 2022 do 14. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 60 573,70 Kč od 15. 9. 2022 do 11. 11. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 55 573,70 Kč od 12. 11. 2022 do 11. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 50 573,70 Kč od 12. 1. 2023 do 26. 3. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 47 573,70 Kč od 27. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 66 929, 08 Kč od 26. 2. 2022 do 14. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 65 802,68 Kč od 15. 9. 2022 do 11. 11. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 60 802,68 Kč od 12. 11. 2022 do 11. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 55 802,68 Kč od 12. 1. 2023 do 26. 3. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 52 802,68 Kč od 27. 3. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené na dálku, na základě níž žalobce (tehdy pod identitou Zonky jako subjekt [právnická osoba]) jako věřitel poskytl žalovanému úvěr 70.000 - Kč, který nesplácel řádně a proto jej žalobce zesplatnil. Žalovaný tak podle žalobce dluží jistinu, úvěrový úrok a též zákonné úroky z prodlení z jistiny postupně snižované na základě dohody o splátkách, kdy žalobce hmotněprávně uznal dne 12.5.2022 výši tehdy dlužné jistiny a v té době dlužných úvěrových úroků a úroků z prodlení. Žalobce, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. 2. Protože žalovaný dne 27.6.2023 uhradil 7.500 - Kč na dlužnou jistinu, vzal žalobce žalobu v této části zpět (č.l. 67) a soud podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ řízení v této části zastavil (výrok III.). 3. Soud věc projednal a rozhodl poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 56). 4. Žalobce argumentoval (č.l. 63), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace. Žalobce nevycházel z příjmu, uvedebým žalovaným ve výši 20.000 - Kč, ale na základě výpisu z jeho účtu vycházel z částky 15.417 - Kč (srpen až prosinec 2019). Výdaje žalovaného měly činit 10.000 - Kč měsíčně, z toho 3.500 - Kč na bydlení, kdy žalobkyně vycházela z deklarovaných výdajů, nikoli z nájemní smlouvy; deklarované výdaje porovnala s normativními výdaji na bydlení a další výdaje porovnala s částkou životního minima a s výpisem z účtu žalovaného. Verifikované výdaje stanovila na částku 11.728 - Kč, což bylo více, než uváděl žalovaný. Z disponibilní částky 3.689 - Kč byl žalovaný schopen platit splátku 1.224 - Kč bez pojištění. Tuto částku byl žalovaný schopen celý jeden rok splácet. [obec] nesplácení tak vznikla až po poskytnutí úvěru a žalovaný byl objektivně schopen ji platit. Z úvěrové zprávy věřitel zjistil, že žalovaný má celkem 2 další závazky, které splácí bez delikvencí. U jednání žalobkyně uvedla, že i předchozí úvěr žalovaný splácel. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobce uzavřeli elektronicky dne 16.12.2019 smlouvu o úvěru (č.l. 21, 18 a [číslo] a 21), na základě níž žalobce poskytl téhož dne žalovanému 70.000 - Kč, s úrokem 10,99% ročně, při RPSN 12,27% s tím, že žalovaný úvěr splatí do 20.12.2026 v 84 měsíčních splátkách po 1.332 - Kč Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel jej řádně a žalobkyně dne 25.2.2022 úvěr zesplatnila; ke dni zesplatnění žalovaný zaplatil 17 splátek v celkové výši 22.627 - Kč a dlužil 66.929,08 Kč (č.l. 26). Dne 12.5.2022 žalovaný uznal, že dluží celkem 78.213,63 Kč (č.l. 6), z toho na jistině 66.929,08 Kč, 631,64 Kč na smluvním úroku, 779,31 Kč na úroku z prodlení a 9.873,60 Kč na nákladech zastoupení. Žalovaný poté zaplatil 24.000 - Kč, avšak ke dni podání žaloby žalovaný dlužil 47.573,70 Kč na jistině, 4.228,98 Kč na úvěrovém úroku a 1.000 - Kč na poplatcích za opožděné platby. 6. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil úvěrovou zprávou (č.l. 10), podle níž měla žalovaný k říjnu 2019 celkový dluh 591,624 - Kč s měsíční splátkou 5.976 - Kč. Ověřené příjmy žalovaného činily měsíčně 15.417 - Kč (č.l. 42), výdaje měly být 10.000 - Kč měsíčně a z toho splátky úvěrů byly 5.976 - Kč (úvěr z 15. 1.2018); dle výpisu z bankovního účtu měl žalovaný v srpnu 2019 pozitivní bilanci 6.938,34 Kč, měsíční splátka úvěru vždy činila 6.371 - Kč (č.l. 44, 47 p.v., 49 p.v.); v září 2019 měl pozitivní bilanci 17.001,89 Kč (č.l. 47), v říjnu 2019 byla pozitivní bilance 5.342,74 Kč; za 12 dní v prosinci 2019 (č.l. 52) byla pozitivní bilance 10.280,92 Kč (č.l. 52). Dle vyhodnocení prověření úvěruschopnosti z 1.9.2023 (č.l. 65) měl žalovaný čistý měsíční příjem 3.689 - Kč ze čehož dle věřitele plynula schopnost žalovaného splácet měsíční splátku 1.224 - Kč. Vycházel z nižšího disponibilního příjmu, než bylo žalovaným uváděných 10.000 - Kč Právní posouzení 7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona). 9. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 10. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce však úvěr poskytl, ačkoli žalovanému mělo z disponibilní částky 3.689 - Kč (viz sdělení věřitele a jeho zprávy výše body (4 a 6)) po odečtení uvažované splátky včetně platby za pojištění (1.332 - Kč) zbývat na veškeré další výdaje, či tvorbu rezerv pro případ výpadku příjmů zbývat 2.357 - Kč a v tomto režimu měl úvěr splácet po dobu 7 let. Věřitelem zvažované životní náklady (11.728 - Kč měsíčně) měly činit po odečtení splátky existujícího úvěru 5.752 - Kč měsíčně (splátka dosavadního dluhu uváděna ve výši 5.976 - Kč, výpis z účtu svědčí spíše o 6.371 - Kč). Z částky méně než 200 - Kč na den měl žalovaný hradit nezbytné výdaje na stravu, bydlení, ošacení, dopravu atd. Přestože výdaje žalovaného byly evidentně podceněny, věřitel úvěr poskytl, ačkoli nežádal další vysvětlení takto nízkých výdajů a ačkoli byl s žalovaným jen v dálkovém kontaktu. 11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém p