11 C 125/2022-110 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou ze dne 1. 2. 2022 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 646 595,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 70 701,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 31 869,49 Kč, s úrokem ve výši 6,9% ročně z částky 643 873,05 Kč od 28.12.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 646 595,53 Kč od 28.12.2021 do zaplacení, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytl žalovanému 688.000 - Kč, které nesplácel řádně, úvěr byl zesplatněn a žalovaný dluží vedle této jistiny i úvěrový úrok. Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. 2. Soud účastníkům sdělil právní názory, z nichž bude v rozhodnutí vycházet s tím, že je mj. třeba, aby žalobce prokázal vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 19, 81 a 94). 3. Žalobce argumentoval (č.l. 50, 85 a 100), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny informace. Žalobce provedl kontrolu informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), kde zjistil, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet, a dále kontrolu přes systém [příjmení], ve kterém žalovaný neměl ke dni podání Žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobce dále posoudil úvěruschopnost žalovaného též s ohledem na jeho životní náklady, když po jejich zohlednění činila platební kapacita žalovaného 12.308,06 Kč, (23.947 Kč (příjem žalovaného na základě transakcí z bú) – 11.638,94 Kč (výdaje a životní náklady) = 12.308,06 Kč (platební kapacita)). Předschválený limit byl generován na základě dlouhodobého (8 měsíců) vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, v rámci kterého byl stanoven. Splátka 9.345 Kč měsíčně (včetně poplatku za pojištění splátka ve výši 10.168 Kč) tak byla adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek adekvátně splácet. Zadluženost žalovaného žalobce zjišťoval z transakcí žalovaného. Žalobce poukázal na judikaturu podporující jeho právní argumentaci. Žalovanému byla ponechána téměř jedna pětina platební kapacity na pokrytí neočekávaných výdajů. Není tedy pravdou, že by žalovanému nezbývaly prakticky žádné rezervy pro případ vzniku nenadálých výdajů, jak uvedl na jednání soud. Pro případ nenadálých životních událostí, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného úvěr splácet, byl navíc žalovaný žalobcem pojištěn a to v nejvyšším možném rozsahu - variantě„ Pro všechno“. Součástí pojištění bylo mimo jiné pojištění úhrady splátek až po dobu 12 měsíců pro případ ztráty zaměstnání nebo pracovní neschopnosti. Úvěr byl žalovanému poskytnut jako bezúčelový, přičemž soud při svém tvrzení nejspíše nesprávně vycházel z údaje uvedeného v Žádosti o poskytnutí úvěru, kde je jako účel úvěru uvedeno„ Bez udání účelu/konsolidace“. Tento údaj znamená, že bezúčelový i konsolidační úvěr mají určitou část procesu schvalování včetně použitých formulářů společnou, a proto byl úvěr v žádosti označen jako bezúčelový NEBO konsolidační. 4. Žalovaný se k věci vyjádřil až po vyhlášení rozsudku (č.l. 109) a uvedl, že dvakrát neúspěšně žádal o úvěr na pobočce žalobce a poté to zkusil přes internet a byl úspěšný; byl v té době zadlužen a pomocí úvěru se chtěl ze své situace vymanit, avšak vše zhatila následně nařízená exekuce. Toto své prohlášení žalovaný poskytl po ukončeném vyhlášení rozsudku, a proto jej soudce mohl jen informovat o výsledku řízení a o tom, že uvedené či další skutečnosti může namítat v odvolání. Z informací podaných žalovaným soud nevycházel. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru (č.l. 28-31) dne 25.9.2019 na částku 688.000 - Kč, která měla být zaplacena v měsíčních splátkách po 9.345 - Kč při úroku 6,9% ročně a uváděné RPSN 7,12% ročně. Šlo o úvěr po dobu 8 let, který měl být zaplacen v 96 splátkách. Úvěr byl poskytován dle svého textu bezúčelově. Žalovaný dne 25.9.2019 požádal o úvěr ve výši 688 000 - Kč (č.l. 41 druhá strana, dále„ p.v.“)„ Bez udání účelu/konsolidace“. Tento úvěr byl téhož dne čerpán (č.l. 13). Žalovaný nesplácel úvěr řádně (výpis z úvěrového účtu na č.l. 60-72) Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 26.5.2021 (č.l. 14). Dle přehledu žalobce žalovaný na tento úvěr zaplatil nejméně 85.205,52 Kč (č.l. 51). 6. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil posouzením úvěruschopnosti ze dne 25.9.2018 (č.l. 55), banka uvažovala s měsíčním příjmem žalovaného ve výši 23 000 Kč a s náklady v měsíční výši 5 500 Kč bez splátek úvěrů (č.l. 56 p.v.). Platební kapacita žalovaného dle žalobce činila měsíčně 12.308,96 Kč při nákladech 11.638,94 Kč a příjmech dle transakcí ve výši 23.947 - Kč (č.l. 51 p.v.); po odečtení nové měsíční splátky 10.168 - Kč tak žalovanému podle vyhodnocení žalobce zůstal dostatečný zůstatek (2.140 - Kč). Právní posouzení 7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru ve znění platném v době uzavření smlouvy). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona). 9. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 10. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce úvěr poskytl na dálku a plně spolehl na informace zjištěné z bankovního účtu žalovaného. 11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad není možný. Sankce neplatnosti chrání individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu. 12. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neur