11 C 190/2022-83 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou ze dne 18. 10. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 117 355,58 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 870,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 187,26 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 117 355,58 Kč od 21.11.2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,60% ročně z částky 114 335,58 Kč od 22.10.2019 do zaplacení, z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž věřitel poskytl žalovanému 120.000 - Kč, které nesplácel řádně, a dluží tak vedle této jistiny i úvěrový úrok. Věřitel postoupil pohledávku žalobci. Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. 2. Soud účastníkům sdělil právní názory, z nichž bude v rozhodnutí vycházet s tím, že je třeba, aby žalobce prokázal vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 29 a 72). 3. Žalobce argumentoval (č.l. 36 a 77), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny informace. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. 4. Věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (č.l. 16-19) dne 18.9.2018 na částku 120.000 - Kč, která měla být zaplacena v měsíčních splátkách po 2.315,76 Kč při úroku 14,6% ročně a uváděné RPSN 15,99%. Šlo o úvěr po dobu 8 let, který měl být zaplacen ve 96 splátkách. Úvěr byl poskytován bez zajištění a bez uvedení účelu. Žalovaný nesplácel úvěr řádně (výpis z úvěrového účtu na č.l. 39-62) Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 21.10.2019 (č.l. 20). Dle přehledu žalobce žalovaný na tento úvěr zaplatil nejméně 18.556,08 Kč (č.l. 37). Věřitel celou úvěrovou pohledávku postoupil žalobci, což oznámil žalovanému (č.l. 20 a 21). 5. Žalobce vynaložení odborné péče věřitelem při posouzení úvěruschopnosti dokládal vyjádřením ze dne 7.10. 2022 (č.l.66), banka uvažovala s měsíčním příjmem žalovaného ve výši [číslo] - Kč (potvrzení č.l. 60), s neuvedenými měsíčními životními náklady, vyjma splátky úvěru 500 - Kč měsíčně (úvěr téhož věřitele ve výši 10 .000 - Kč, č.l. 67, bez uvedení údaje o tom, zda byl splácen řádně). Věřitel bez dalšího vysvětlení uvažoval čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši 20.000 - Kč (č.l. 66 p.v. a č.l. 38), přičemž zdrojem měl být jediným příjmem. Disponibilní částka uvedena nebyla (viz i č.l. 36 p.v.). Právní posouzení 6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona). 8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce nepředložil ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o výdajové situaci dlužníka. 10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu. 11. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu. 12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše bod (5)). Žalobce nepředložil vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného opřené o konkrétní informační zdroje, neboť nedoložil výdaje, které věřitel zahrnul do bilance příjmů a výdajů. Žalovaný měl splácet úvěr po dobu 8 let, tedy po dlouhou dobu. Vedle běžných měsíčních životních nákladů bylo třeba připočíst další běžně očekávatelné výdaje a rovněž rezervu na výdaje neočekávatelné, či na pokles či výpadek příjmů. Soud vychází z toho, že žalovaný již měj jeden úvěr a žalobce mu poskytl nový úvěr, přičemž z posouzení úvěruschopnosti není patrno, jak byla tato dlužnická minulost žalovaného při poskytnutí dalších úvěrových prostředků vyhodnocena. Žalobce nebyl s to uvést ani konkrétní výši disponibilního příjmu, s nímž věřitel uvažoval, natož výši životních nákladů žalovaného a jejich povahu. 13. Úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti. 14. Soud proto již dále neposuzoval vliv matoucího označení„ Úvěr s pojištěním schopnosti splácet“ na platnost smlouvy či jejích částí. 15. Sankci neplatnosti právního jednání nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy je cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů [obec] národní banky„ Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: [webová adresa]), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věři