11 C 25/2023-105 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 12. 2022 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 159 908,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 323,7 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 459,99 Kč, úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 156 610,45 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 156 610,45 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalovanému 150.000 - Kč, které nesplácel řádně, a dluží vedle jistiny i úvěrový úrok (zaplatil do 20.9.2021 celkem 7.455 - Kč). Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. 2. Soud věc projednal a rozhodl poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 33), z něhož následně vycházel. Žalovaný byl v řízení pasivní. Soud žalobce vyzval, nechť předloží veškeré dokumenty svědčící o splnění zákonného požadavku na vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného („ mj. bilance příjmů a výdajů, včetně případných existujících úvěrových závazků, s kopiemi dokladů, z nichž byly čerpány výše uvedené údaje; dále údaje o tom, jak byla úvěruschopnost konkrétně vyhodnocena; jde o standardní součást úvěrové dokumentace“). Soud upozornil, že„ z předložených listin plyne, že věřitel poskytl žalobci úvěr, který měl být splácen v 96 měsíčních splátkách, tedy 8 let a je třeba mj. doložit, jak věřitel zkoumal, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil dřívější úvěr či úvěry, u nějž má potíže se splácením, což je potenciálně vysoce rizikové dlužnické chování.“. 3. Žalobce nesouhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání (č.l. 41) a následně uvedl (č.l. 43), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 26.435 - Kč, což plynulo i z výpisu z jeho bankovního účtu;„ při existenčních výdajích žalovaného“, stanovených žalobcem na 6.586 - Kč (č.l. 44) a zohlednění nové splátky„ úvěru ve výši 20.000 - Kč“, jakož i splátek již existujících závazků žalovanému zbývalo každý měsíc 7.720 - Kč„ na jiné nemandatorní výdaje“. Žalobce dále odkazy na konkrétní judikaturu obhajoval použití ekonomického modelu pro zjištění výdajů žalovaného. Při jednání soudu dne 11.10.2023 žalobce setrval na své argumentaci (č.l. 67) s tím, že denní částka 476 - Kč byla dostatečnou po výdaje žalovaného, ačkoli v tomto majetkovém režimu měl působit osm let. Soud upozornil, že žalobce úvěr poskytl žalovanému 3 dny poté, co mu již poskytl úvěr přesahující 500.000 - Kč a ačkoli žalovaný žádal o poskytnutí 20.000 - Kč, poskytl mu žalobce 150.000 - Kč. 4. Soud uvedl (č.l. 68)., že žalovaný měl v době žádosti o úvěr masivní úvěrové závazky a za této situace mělo být zvlášť pečlivě prověřeno, zda se žalovaný nechce zadlužit jen proto, aby splatil existující závazky. Takzvané,,vytloukání klínu klínem“ představuje vysoce rizikové dlužnické chování a v této situaci má věřitel zvlášť pečlivě prověřovat, zda není na místě úvěr neposkytnout a neprohlubovat zadlužení. Proto soud setrval na názoru, že předsmluvní povinnost žalobkyně nebyla splněna. Žalobce požádal o poskytnutí lhůty k doplnění důkazů a tvrzení. 5. Žalobce poté setrval na argumentaci, že úvěruschopnost posoudil řádně (č.l. 74). Zopakoval, že provedl kontrolu informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), kde zjistil, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet. Požadavky na poskytovatele úvěr§ nesmí být nereálné. Žalobce odkázal na konkrétní judikaturu a uvedl, že požadovaná výše úvěru 20.000 - Kč nebyla závazná a výše úvěru se„ vždy upravuje v průběhu sjednávání úvěru dle bonity klienta“ (č.l. 76) Při jednání dne 23.11.2023 žalobce setrval na své argumentaci (č.l. 97). Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. 6. [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 3.8.2021 smlouvu o úvěru (č.l. 14), na základě níž žalobce poskytl téhož dne žalovanému 150.000 - Kč, s úrokem 12,99% ročně, při RPSN 14,34% s tím že žalovaný tuto částku vrátí v 96 měsíčních splátkách po 2.555 - Kč, což žalovaný nečinil řádně a zaplatil jen 7.455 - Kč (vyjádření na č.l. 58). 7. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil tvrzením, že úvěruschopnost posoudil řádně, na základě veřejně dostupných informací, statistických dat a údajů sdělených žalovaným, což doložil i písemnou zprávou (č.l. 48), která uvedla, že z účtu žalovaného plyne, že má měsíční příjmy 26.435 - Kč. Dále kalkulovala s výdaji odvozenými ze statistiky, a to ve výši 6.586 - Kč, k nimž připočetla celkové splátkové zatížení ve výši 12 .047 - Kč měsíčně; zbylých 14.388 - Kč bylo dostatečných. K žalovanému nezjistil negativní informace. Konkrétní náklady nezkoumal vůbec. Jak zkoumal splácení dosavadních závazků, zpráva neuvádí. 8. Žalovaný dne 3.8.2021 požádal o úvěr ve výši 20.000 - Kč za účelem konsolidace (č.l. 49). Právní posouzení 9. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 10. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona). 11. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 12. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Jistěže šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti (a s tím souvisících nákladů) je spojena s výší úvěru. Závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, musí být činěn při respektu k zásadě proporcionality. Žalobce nepředložil ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o výdajové situaci dlužníka či o plnění dosavadních závazků. Žalobce především nepředložil bilanci konkrétně zjištěných příjmů a výdajů žalovaného a nedoložil, jak žalovaný splácel dosavadní dluhy, ačkoli zákon věřiteli výslovně ukládá postupovat„ na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, jímž prohloubil jeho zadlužení, přičemž žalobce nebyl schopen doložit vynaložení odborné péče při posuzování toho, zda je žalovaný úvěruschopný. Již jen toto zjištění zakládá neplatnost smlouvy. 13. Avšak neplatnost plyne i z údajů poskytnutých žalobcem. Z bilance žalovaného plyne, že jeho majetková situace byla mimořádně napjatá a denní disponibilní částka byla velmi nízká (méně než 500 - Kč na veškeré výdaje, ať již pravidelné či nahodilé), přičemž žalovaný měl v tomto finančním režimu fungovat osm let. Splátka úvěru, přes opticky malou výši byla nad možnost žalovaného. 14. Dále rovněž platí, že z informací poskytnutých žalobcem plyne, že bylo jeho povinností zvlášť pečlivě prověřeno, zda se žalovaný nechce zadlužit jen proto, aby splatil existující závazky. Tzv.,,vytloukání klínu klínem“ je vysoce rizikovým dlužnickým chováním a v této situaci musí věřitel zvlášť pečlivě prověřovat, zda není na místě úvěr neposkytnout. Věřitel zde takto nepostupoval. 15. Vedle zdravého rozumu plyne nezbytnost posuzování úvěruschopnosti s uplatněním kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem i ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výk