11 C 403/2022-98 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 13.12.2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 23.384 - Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 22.9.2020 na částku 10.000 - Kč, kterou žalovaný nevrátil, ačkoli tak měl učinit do 23.10.2020, kdy měl vrátit celkem 12.490 - Kč. Žalobce vedle této částky žádal zaplacení dalšího sankčního příslušenství ve výši 10.894 - Kč. Proti vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor, čímž byl rozkaz odklizen 2. Soud účastníkům dne 14.7.2023 zpřístupnil právní názor, jímž se řídil (číslo listu soudního spisu,„ č.l.“ 42; hrubý nepoměr plnění, prokazování odborné péče při posouzení úvěruschopnosti). Účastníci v písemných podáních dále rozvinuli svou argumentaci a z jednání soudu se omluvili. 3. Žalobce uvedl (str. 3 návrhu), že před schválením smlouvy o úvěru ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Následně uvedl (podání ze dne 23.3.2023, č.l.40), že šlo o podnikatelský úvěr a že není třeba se k této skutečnosti vyjadřovat. Žalobce dále namítal, že předchozí úvěr žalovaný zaplatil a znal podmínky dané smlouvy. 4. Žalovaný namítal obcházení zákona o spotřebitelském úvěru tvrzením žalobce, že údajně mělo jít o vztah mezi podnikateli a dále namítal porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost (podání ze dne 27. 1. 2023, č.l. 33 a ze dne 16.8.2023, č.l. 61) Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Ze spisu soud zjistil, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 22.9.2020 na dálku smlouvu o úvěru (č.l. 12 a 37) na základě níž žalobce (věřitel) žalovanému poskytl téhož dne 10.000 - Kč (č.l. 31) s tím, že žalovaný za 30 dní vrátí 12.490 - Kč, při uváděné RPSN 302,95% (č.l. 12). 6. Žalovaný na úvěr žalobci ničeho nezaplatil. 7. Věřitel neúspěšně vyzval žalovaného k zaplacení (č.l. 30). 8. Za 10.000 Kč poskytnutých dne 22.9.2020 tak žalovaný měl dlužit žalobci dne 23.10.2020 o 2.490 - Kč více, což představuje roční navýšení 299% (12 krát 2.490 - Kč je 29. 880 - Kč děleno 10.000 - Kč). 9. V předžalobní výzvě ze dne 24.11.2021 žalobce žádal na žalované zaplacení [číslo] - Kč. Právní posouzení 10. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 11. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 1.12.2016). 12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 cit. zákona). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 cit. zákona). 13. Protiprávního jednání v podobě přečinu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní (§ 218 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.). 14. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (§ 1796 občanského zákoníku). 15. U občanskoprávní skutkové podstaty lichvy není k dispozici ustálená judikatura, neboť zákon platí relativně krátkou dobu. Současně si je soud rovněž vědom, že uplatňování občanského a trestního práva má v zásadě autonomní povahu. Avšak s ohledem na princip harmonie soudních rozhodnutí a souladnosti individuálních aktů veřejné moci nelze judikaturu obou tradičních právních odvětví navzájem přehlížet. Jednání, které trestní právo (kteréžto je krajní právním prostředkem), zapovídá, tedy je kvalifikuje jako protiprávní, stěží může právo soukromé aprobovat (pozn. opačně to neplatí – soukromoprávní protiprávnost díky subsidiaritě trestní represe nezakládá bez dalšího trestní protiprávnost). Platí-li v trestním právu, že při posuzování zákonného znaku poměru plnění, je vedle výše úroku třeba přihlížet i k zajištění a k ostatním akcesorickým závazkům, tedy k souhrnu všech plnění (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka] dostupná na: www.nsoud.cz), pak toto posouzení není v civilním řízení zcela bez významu (srov. podobně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn.: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). 16. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 17. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. [příjmení] a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Ačkoli žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného prověřoval, nijak tuto skutečnost nedoložil. 18. Význam posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). Platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje nutno vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu. 19. Pro posuzování úvěruschopnosti a ve vztahu k hrubému nepoměru plnění je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrové