8 C 160/2023-90 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], dne 20. 9. 2017 uzavřela se žalovanou smlouvu úvěru s pojištěním schopnosti splácet za účelem konsolidace půjček žalované, na základě které jí poskytla úvěr 150.000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu [bankovní účet], úvěrovou smlouvou byly dohodnuty úroky 14,4% ročně a poplatky podle sazebníku. Žalovaná ale dluhy řádně nesplácela, žalovaný potvrdil, že uhradila celkem 138.872,11 Kč, byla v prodlení opakovaně s úhradou splátek, proto původní věřitel dne 19. 1. 2022 úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu najednou. Dluh vyčíslil na 107.130,35 Kč. Pohledávku za žalovanou původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 postoupil žalobci. K výzvě soudu, aby doplnil tvrzení a navrhl důkazy k tomu, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, žalobce uvedl, že původní věřitel vycházel jednak ze skutečností a údajů poskytnutých přímo žalovanou, která žádala o úvěr a uvedla svůj čistý měsíční příjem 13.501 Kč s tím, že je svobodná, bydlí u rodičů, příjmy domácnosti celkem činí 50.000 Kč, ona se 27% podílí na nákladech bydlení, splácí 336,33 Kč. Původní věřitel dále vycházel z údajů uvedených v databázích bankovních a nebankovních registrů klientských informací, údajů v insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR, z částky životního minima. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 20. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaná s bankou [právnická osoba], [IČO], uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě které jí banka poskytla zápůjčku 150.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit měsíčními anuitními splátkami ve výši 2.639,99 Kč, byl dohodnut úrok 14,4%, RPSN 15,81% a pojistné 235 Kč. 4. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že původní věřitel žalované poskytl informace ve smyslu § 90-93 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Z výpisu z úvěrového účtu – platební historie soud zjistil, že dne 20. 9. 2017 [jméno] [příjmení] [příjmení] poskytla žalované úvěr 150.000 Kč a že žalovaná nesplácela tento úvěr řádně. Z přehledu jednotlivých splátek učiněných žalovanou soud zjistil, že celkem na splátkách do 19. 8. 2021 uhradila 138.872,11 Kč. 6. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná žalobci sdělila, že je svobodná, bydlí u rodičů, má pracovní poměr na dobu určitou, má čistý měsíční příjem 13.501 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50.000 Kč. 7. Z oznámení [právnická osoba], [IČO] ze dne 21. 1. 2022 soud zjistil, že banka využila sjednaného práva a úvěr žalované prohlásila za splatný a vyzvala žalovanou, aby svůj dluh na předmětném úvěru uhradila do 4. 2. 2022. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 soud zjistil, že [právnická osoba], [IČO], postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. 9. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřených údajů (§ 84 odst. 2 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). 10. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). 11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). 12. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 14. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 15. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 16. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti úvěr splácet, na základě které žalované poskytl úvěr 150.000 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaná na tento dluh uhradil 138.872,11Kč. Podle žalobce žalovaná splatil pouze část svého závazku. Žalovaná by tak musela uhradit uvedených 100.975,03 Kč. 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k jejímu platnému uzavření. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, proto při posuzování právního vztahu je třeba aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření i dalších spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobce na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložil žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedl ověření příjmů a výdajů žalované, pouze se omezil na doplnění tvrzení, že právní předchůdce vyhodnotil aktuální finanční situaci žalované dle jí vyplněných podkladů a podle externích registrů. Soud má za to, že takto právní předchůdce žalobce řádně nezjistil úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto zákonem daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, je poskytovateli ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy. Pokud tedy žalobce nevyhověl ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je toho důsledkem absolutní neplatnost předmětné smlouvy. V daném případě žádné konkrétní příjmy a výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobce, respektive jeho právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, to proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů a z toho důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná a nárok žalobce vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. V podstatě se tak jedná o vydání bezdůvodného obohacení žalované, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalované. Žalovaná ale na tento dluh plnil, uhradila 138.872,11 Kč. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté původním věřitelem, ale snížené o skutečně zaplacenou úhradu žalovanou. Jedná se o částku 11.127,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 2. 2022 do zaplacení, protože žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky z úvěru do 4. 2. 2022. Pokud žalobce požadoval úhradu jistiny v částce vyšší než přiznané, úhradu úroků z prodlení vyšších než přiznaných, kapitalizovaného úroku a úroku 14,4% z částky 97.100,03 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítnul. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl jak shora uvedeno, poněvadž žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, ale v souvislosti s tímto řízením jí žádné výlohy nevznikly.