8 C 373/2022-40 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] dne 26. 5. 2017 uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které mu poskytla hotovostní úvěr 15.000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí této částky a zavázal se ji uvedenému věřiteli vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1.948 Kč. Žalovaný tak měl vrátit celkem 27.272 Kč. Žalovaný ale dluhy řádně nesplatil, na uvedený dluh ničeho neuhradil. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel pohledávky za žalovaným postoupil společnosti [právnická osoba], [IČO], a to dne 11. 12. 2019 a tato společnost následně 26. 5. 2020 postoupila pohledávky za žalovaným žalobci. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 5. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které mu poskytla zápůjčku 15.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit 14 měsíčními splátkami po 1.948 Kč spolu s poplatky 12.272 Kč představující sjednaný úrok, odměnu za poskytnutí úvěru, administrativní poplatek a poplatek za úhrady v hotovosti. Celkem se žalovaný tak zavázal splatit 27.272 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba], [IČO] postoupila pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba] 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovaným žalobci. 6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 7. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 8. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 9. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 10. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 11. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl zápůjčku 15.000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Dále bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba] a tato společnost následně pohledávky za žalovaným postoupila žalobci. 12. Soud uvedenou smlouvu považuje za smlouvu lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 15.000 Kč, žalovaný měl po 14 měsících splatit 27.272 Kč. To představuje roční úrok 70,12%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. 13. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním účastníků řízení podle této smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalovanému. Žalovaný ale na tento dluh ničeho nezplatil. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté původním věřitelem. Jedná se o částku 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2020 do zaplacení, protože 27. 7. 2020 byla odeslána první prokázaná výzva k úhradě žalovanému, která podle § 573 občanského zákoníku byla fikcí doručena 30. 7. 2020 a žalovaný měl plnit do 31. 7. 2020. Pokud žalobce požadoval úhradu souhrnného poplatku a úroků vyšších než přiznaných, soud žalobu zamítnul. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., poněvadž neúspěch žalobce ve věci byl neúspěchem v poměrně nepatrné části. Soud žalobci přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů na zastoupení ve věci advokátem podle § 14b advokátního tarifu za 3 hlavní úkony právní pomoci po 300 Kč, 3x režijní paušál 100 Kč a 21% DPH. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce.