11 C 262/2023-73 — Okresní soud v Chrudimi

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:a) 7 882,38 Kč s úrokem z prodlení 8,5% ročně z této částky od 10. 9. 2021 do zaplacení,b) 21 272,70 Kč s úrokem z prodlení 8,5% ročně z této částky od 10. 9. 2021 do zaplacení,to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení:a) 2 958,25 Kč s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 202,75 Kč, a úvěrovým úrokem ve výši 6,4% ročně z částky 10 840,63 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, ab) 3 799,53 Kč s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 902,10 Kč, a úvěrovým úrokem ve výši 6,4% ročně z částky 25 072,23 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení,jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 641,21 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.Odůvodnění1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 7. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení: a) 10 840,63 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 562,94 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 202,75 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10 840,63 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 6,40% ročně z částky 10 840,63 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení a b) 25 072,23 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 92,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 902,10 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 25 072,23 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 6,40% ročně z částky 25 072,23 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž věřitel (Unicredit Bank a.s.) poskytl žalovanému částku 41.500,-- Kč a 31.500,-- Kč, které nesplácel řádně, a dluží tak vedle nesplatné částky i úvěrový úrok. Žalobce, na nějž byl nárok postoupen, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.2. Soud věc projednal a rozhodl poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 53), z něhož následně vycházel.3. Žalobce argumentoval (č.l. 59), že úvěruschopnost žalovaného posoudil věřitel řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace a to v případě obou úvěrů.Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.4. Právní předchůdce žalobce Unicredit Bank a.s. jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli a) dne 15.1.2019 smlouvu o úvěru (č.l. 18), na základě níž věřitel poskytl téhož dne žalovanému 41.500,-- Kč, s úrokem 6,40% ročně, při RPSN 8,02% s tím že žalovaný tuto částku vrátí v 96 měsíčních splátkách po 421,-- Kč, což žalovaný nečinil a zaplatil jen 33.617,62 Kč (vyjádření na č.l. 60) a uzavřeli též b) dne 27.7.2019 smlouvu o úvěru (č.l. 21), na základě níž věřitel poskytl téhož dne žalovanému 31.500,-- Kč, s úrokem 6,40% ročně, při RPSN 10,54% s tím že žalovaný tuto částku vrátí v 24 měsíčních splátkách po 1 847,-- Kč, což žalovaný nečinil a zaplatil jen částku 10 227,30 Kč (vyjádření na č.l. 61)5. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil tvrzením, že věřitel úvěruschopnost posoudil řádně, na základě veřejně dostupných informací, statistických dat a údajů sdělených žalovaným, což doložil jen žádostí žalovaného o úvěr ze dne 15.1.2019 (č.l.67), kde byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 17.000,-- Kč a výdaje 4.500,-- Kč. Bilance příjmů a výdajů uvedena není. Konkrétní příjmy a náklady věřitel nezkoumal vůbec.6. Věřitel postoupil nárok na žalobce, což žalovanému oznámil (č.l. 46 a 47).Právní posouzení7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).9. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).10. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nesmí být formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru, tzn., že závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce nepředložil ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o skutečné výdajové situaci dlužníka. Žalobce především nepředložil bilanci konkrétně zjištěných příjmů a výdajů žalovaného a nedoložil, jak žalovaný splácel dosavadní dluhy, ačkoli zákon věřiteli výslovně ukládá postupovat „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“. Banka poskytla žalovanému úvěr, přičemž žalobce nebyl schopen doložit, zda banka vynaložila odbornou péči při posuzování toho, zda se žalovaný nechce dále zadlužit jen proto, aby splácel dosavadní závazky, což je vysoce rizikové dlužnické chování. Splátka pravděpodobně přes opticky malou výši neposkytovala dostatečné rezervy při výpadku příjmu či při nenadálých výdajích. Přitom žalovaný měl úvěr splácet několik let.11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, který je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). Dále platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, nutno vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.12. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla klíčovou dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.13. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z