23 C 154/2022-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 14 345,18 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 29. 9. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy byly i obchodní podmínky původního věřitele, přičemž Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně webového rozhraní. Před uzavřením Smlouvy původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, centrální evidence exekucí a lustrací dokladu totožnosti žalovaného. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 14 345,18 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27.8.2021. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Žalovaný byl žalobkyní upomenut upomínkou odeslanou dne 23.9.2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Ze Smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 29.9.2020 mezi původním věřitelem a žalovaným, původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč na dobu neurčitou. Úvěr byl poskytnut na dobu 1 roku počínaje datem prvního čerpání. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 13.9.2022 soud zjistil, že žalovaný byl ode dne 11.4.2015 do 12.9.2022 majitelem účtu č. [bankovní účet] a z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla dne 29.9.2020 připsána na účet částka ve výši 10 000 Kč pod [variabilní symbol]. Z platební informace původního věřitele soud zjistil, že ke dni 19.5.2021 činil zůstatek žalovaného po poslední platbě 10 143,18 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroky za období čerpání 3 452 Kč, žalovaný byl veden pod [variabilní symbol]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Z oznámení původního věřitele ze dne 23.9.2021 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 23.9.2021 a podacího lístku České pošty, s.p. soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 21 536, 14 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 29. 9. 2020 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27.8.2021. Žalobkyně sice tvrdila, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině a žádným relevantním důkazem svá tvrzení neprokázala. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitel vycházel z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalovaný dne 29.9.2020 čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč pod [variabilní symbol], který dosud nesplatil.. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 27. 1. 2020, postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23.9.2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 9. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2395 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. V projednávané věci žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Původní věřitel a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Při uzavření Smlouvy však původní věřitel, dle názoru soudu, nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, čímž porušil ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 15. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž je nutno vynaložit v tomto ohledu odbornou péči, kdy věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. 16. Původním věřitelem poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč, původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, jakožto nástupkyni původního věřitele. Do rozhodnutí soudu žalovaný neuhr