23 C 163/2021-84 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3.5.2021 doplněnou podáním ze dne 13.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 49 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 23. 4. 2018, (dále jen,, smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 45% ročně splácet ve 20 měsíčních splátkách ve výši 2 878,48 Kč se splatností poslední splátky dne 20.1.2020. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, a to insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, kontroly ID a INSTANTOR, jakož i z jiných zdrojů (výpis žalovaného), a vycházela z měsíčního čistého příjmu ze zaměstnaneckého poměru ve výši [částka] a příjmu ze samostatně výdělečné činnosti ve výši [částka] a z prohlášení o měsíčních výdajích žalovaného ve výši [částka] a splátek jiných úvěrů ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný neuhradil ničeho, proto žalobkyně ke dni 9.2.2021 přistoupila k zesplatnění úvěru. Za dobu od 21.6.2018 do 9.2.2021 byla žalovanému s ohledem na prodlení s úhradou splátek vyčíslena smluvní pokuta před zesplatněním úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně vyčíslila též výdaje spojené s uplatněním pohledávky ve výši 17 770 Kč za zasílání upomínek různými formami (SMS, e-mailem, telefonicky) a poplatků za předání externí agentuře. Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobkyně u jednání dne 13.10.2022 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 13.10.2022 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není vhodné s ohledem na pochybnosti o řádném splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 4. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 45% ročně splácet ve 20 měsíčních splátkách ve výši 2 878,48 Kč se splatností poslední splátky dne 20.1.2020. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně před zesplatněním úvěru. Z protokolu o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9.2.2021 a žalovaný nesplatil ničeho. Z Čestného prohlášení klienta ze dne 19.4.2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronájmu, jako OSVČ má měsíční příjem ve výši [částka] a ze zaměstnaneckého poměru čistý měsíční příjem [částka], měsíční výdaje na domácnost činí [částka] a měsíční splátky jiných úvěrů činí [částka]. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí soud zjistil, že žalovaný nemá žádný záznam. Z historie transakcí k účtu žalovaného za období od 21.1.2018 do 20.4.2018 soud zjistil počáteční stav 15 Kč a konečný stav 780,82 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovanému byl na jeho účet vyplacen dne 20.4.2018 úvěr ve výši 40 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2021 a podacího archu České pošty ze dne 13.4.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 49 000 Kč s příslušenstvím. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 23. 4. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 45% ročně splácet ve 20 měsíčních splátkách ve výši 2 878,48 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, a to výpisu z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, jakož i z historie transakcí k účtu žalovaného za období od 21.1.2018 do 20.4.2018 s počátečním stavem 15 Kč a konečným stavem 780,82 Kč, z něhož ověřila příjem žalovaného ze zaměstnaneckého poměru. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě ověření příjmu žalovaného z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na jím tvrzené měsíční výdaje ve výši [částka] a splátky jiných úvěrů ve výši [částka] měsíčně, a spokojila se tak pouze s prohlášením žalovaného. Dne 20.4.2018 byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši [částka]. Žalovaný na předmětný úvěr nezaplatil ničeho. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, zvláště s ohledem na skutečnost, že konečný stav na účtu žalovaného ke dni 20.4.2018 nepostačoval ani k úhradě měsíční splátky ve výši 2 878,48 Kč, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalob