23 C 175/2023-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 11 493 s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 6. 2. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalobkyně zabývala měsíčními příjmy a výdaji žalovaného, kdy výplatními páskami ověřila jeho čistý příjem ve výši 34 013 Kč, ohledně výdajů žalovaného vycházela z výše životního minima 7772 Kč a nahlédla do Centrální evidence exekucí, tudíž dospěla ke kladnému zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Zápůjčka ve výši 10 000 Kč byla žalovanému zaslána dne 6.2.2020 na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni zápůjčku ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 6 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 3.10.2021 žalovaný celkem uhradil částku ve výši 10 867 Kč. Žalobkyně požadovala též zaplacení smluvní pokuty dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 3 860 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou zaslanou dne 3.10.2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 6.2.2020, žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal, že zápůjčku ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 6 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách, 2 splátky po 5 333 Kč, 3.splátka ve výši 5 334 Kč. Z výplatních pásek žalovaného za období 11/2019-12/2019 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného činil 35 370,50 Kč. Z upomínek ze dne 6.9.2021, 17.9.2021,6.10.2021, 15.10.2021 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní upomínán ke splnění smluvních povinností. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 podané na poště dne 3.10.2022 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 16 355 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 6. 2. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 6.2.2020 poskytla žalované na účet č. [bankovní účet] zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu poplatkem ve výši 6 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách. K výzvě soudu, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 34 583 Kč, které doložila výplatními páskami žalovaného, ohledně výdajů sdělila, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, nemá nezletilé děti a jeho výdaje činí 6000 Kč, žalobkyně však počítala s výdaji žalovaného ve výši 7 772 Kč (výše životního minima). K výdajům žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalovaný na předmětnou zápůjčku neuhradil částku ve výši 10 867 Kč. K úhradě smluvních závazků byl žalovaný vyzýván upomínkami ze dne ze dne .9.2021, 17.9.20216.10.2021, 15.10.2021, jakož i předžalobní výzvou ze dne 3.10.2022, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovanou zápůjčku splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebi