23 C 178/2021-21 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 814 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 6. 2018, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit do 19. 7. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 314 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019 s účinností ke dni 12.12.2019 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce ze dne 9.11.2020. 2. Podáním ze dne 16.6.2021 došlým soudu dne 16.6.2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení částky 2 814 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 314 Kč a uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud usnesením ze dne 28.6.2021 č.j. 23 C 178/2021-17, které nabylo právní moci dne 7.8.2021, zastavil co do zaplacení částky 2 814 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 314 Kč. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 323,26 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 13.12.2019 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 21. 6. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně před poskytnutí úvěru žalobkyně neuvedla žádné relevantní skutečnosti a uvedla, že žádnými důkazy nedisponuje. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit do 19. 7. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019 s účinností ke dni 12.12.2019 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce ze dne 9.11.2020. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Tato skutečnost vyplývá z toho, že k výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Následkem této skutečnosti je smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 15. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud