23 C 210/2021-89 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 23.9.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 69 412,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně ([právnická osoba], [IČO]) se žalovaným uzavřela dne 30.4.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty dne 30.4.2018 peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč ve prospěch běžného účtu žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 6,90 % ročně a poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 275 Kč měsíčně splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 083,14 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě potvrzení o výši příjmu ze dne 30.4.2018, ze kterého bylo zjištěno, že výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila [částka], ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost... Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 20. 10. 2019 k zesplatnění celého úvěru včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 71 614,33 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020. Žalovaná částka 69 412,24 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 65 937,24 Kč a poplatky za pojištění a poplatky za upomínky ve výši 3 475 Kč, kterou žalovaný přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobkyně u jednání dne 20.1.2022 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 20.1.2022 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není vhodné s ohledem na pochybnosti o řádném splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 4. 2018 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 083,14 Kč spolu s poplatkem za pojištění ve výši 275 Kč. Z Žádosti o úvěr ze dne 30.4.2018 a potvrzení o výši příjmu ze dne 30.4.2018 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného za poslední 3 měsíce činil [částka], žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost a ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20.10.2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr zesplatnila ke dni 18.10.2019. Dopisem předchůdkyně žalobkyně ze dne 28.8.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 včetně Přílohy č.1. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 88 807,77 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 30.4.2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 083,14 Kč spolu s poplatkem za pojištění ve výši 275 Kč. Žalobkyně ve své žalobě a jejím doplnění ze dne 23.9.2021 tvrdila, že před poskytnutím úvěru její předchůdkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě prověření jeho příjmů, kdy z potvrzení o výši příjmu ze dne 30.4.2018 zjistila, že průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného za poslední 3 měsíce činil [částka], žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost a ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení ohledně jejich výše, z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela kromě potvrzení o výši příjmu ze dne 30.4.2018 a údajů od žalovaného v Žádosti o úvěr ze dne 30.4.2018 v z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 18. 10. 2019 k zesplatnění celého úvěru včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 71 614,33 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020. Žalovaná částka 69 412,24 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 65 937,24 Kč a poplatky za pojištění a poplatky za upomínky ve výši 3 475 Kč, kterou žalovaný přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne 10.11.2020 nezaplatil. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácen