23 C 217/2021-22 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 19 160 s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23. 1. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou. Zápůjčka ve výši 10 000 Kč byla žalované zaslána dne 23.1.2020 na účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni zápůjčku ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 6 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 22.4.2020, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalobkyně požaduje též smluvní pokutu z prodlení ve výši 3 160 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a to ani přes výzvu k úhradě dluhu zaslané dne 19.1.2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 23.9.2021. Žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 23.1.2020, žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na její účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala, že zápůjčku ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 6 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 22.4.2020 Z výplatních pásek žalované za období [číslo] zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalované činil [částka]. Z upomínek ze dne 25.2.2020, 7.3.2020, 26.3.2020, 25.4.2020, 25.5.2020, 3.6.2020 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní upomínána ke splnění svých smluvních povinností. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2021 podané na poště dne 19.1.2021 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 21 461 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 23. 1. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 23.1.2020 poskytla žalované na účet č. [bankovní účet] zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu poplatkem ve výši 6 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 22.4.2020. K výzvě soudu, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované zápůjčku splatit se žalobkyně nevyjádřila, pouze soudu zaslala výplatní pásky žalované za období 11/2019-12/2019 z nichž bylo soudem zjištěno, že průměrný měsíční čistý výdělek žalované činil 26 456 Kč. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě výplatních pásek žalované z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na její měsíční výdaje. Žalovaná na předmětnou zápůjčku neuhradila ničeho. K úhradě svých smluvních závazků byla žalovaná vyzývána upomínkami ze dne ze dne 25.2.2020, 7.3.2020, 26.3.2020, 25.4.2020, 25.5.2020, 3.6.2020, jakož i předžalobnmí výzvou ze dne 19.1.2021, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnosti žalované plánovanou zápůjčku splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZS