23 C 282/2020-55 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30.9.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 30 396,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 17. 10. 2018, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč dne 17. 10. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 80,27 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 1 959 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2018. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného) databází SOLUS a NRKI. Žalovaný však splátku [číslo] splatnou dne 19.1.2020 nezaplatil, proto došlo k datu 24. 3. 2020 k zesplatnění celého úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splátkou [číslo] dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč Smluvní pokuty i náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného byly splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Před zesplatněním celého úvěru žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 27 426 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 26.3.2020 až do jejího úplného zaplacení, žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 4 557,12 Kč. Dle bodu 2.2 smlouvy je výše úroku limitována na 120% částky, kterou má žalovaný zaplatit dle smlouvy, tedy na částku 70 524 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení od 26.3.2020. Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil 3. Žalobkyně u jednání dne 30.9.2021 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 30.9.2021 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není vhodné s ohledem na pochybnosti o řádném splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 10. 2018, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 80,27 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 1 959 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 17.10.2018 byl žalovanému na jeho účet vyplacen úvěr ve výši 30 000 Kč. 7. Z hodnocení klienta ze dne 17.10.2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši [částka] ze zaměstnání a výdaje ve výši [částka]. Příjmy ze zaměstnání byly doloženy pracovní smlouvou žalovaného a výplatními páskami žalovaného za období 8-9/ 2018, výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádnými dokumenty. 8. Z výzev k zaplacení ze dne 19.2.2020, ze dne 23.3.2020 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení s úhradou splátek [číslo] na možnost zesplatnění úvěru. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 9. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 25 839 Kč s příslušenstvím. 10. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 17. 10. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 80,27 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 1 959 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Dne 17.10.2018 byl žalovanému na jeho účet vyplacen úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně ve své žalobě tvrdila, že před poskytnutím úvěru kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného) databází SOLUS a NRKI. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na jeho tvrzené měsíční výdaje, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalovaného. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil před zesplatněním úvěru částku 27 426 Kč. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.11.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnosti žalo