23 C 55/2023-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 14 686,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 19. 5. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy byly i obchodní podmínky původního věřitele, přičemž Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně webového rozhraní. Před uzavřením Smlouvy původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a ohledně měsíčních příjmů a výdajů vycházel z prohlášení žalovaného. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 14 686,20 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19.2.2022. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Žalovaný byl žalobkyní upomenut upomínkou odeslanou dne 16.3.2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Ze Smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 19.5.2021 mezi původním věřitelem a žalovaným, původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 29.5.2023 soud zjistil, že žalovaný byl majitelem účtu č. [bankovní účet]. Z platební informace a výpisu plateb původního věřitele soud zjistil, že dne 16.8.2021 žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč a dne 21.9.2021 uhradil částku ve výši 1 230 Kč a dne 25.10.2021 uhradil částku ve výši 1 208 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Z oznámení původního věřitele ze dne 16.3.2022 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 16.3.2022 a podacího lístku České pošty, s.p. soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 21 946,20, 14 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 19. 5. 2021 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině a žádným relevantním důkazem žalobkyně svá tvrzení neprokázala. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitel vycházel z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalovaný dne 16.8.2021 žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč a dne 21.9.2021 uhradil částku ve výši 1 230 Kč a dne 25.10.2021 uhradil částku ve výši 1 208 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 27. 1. 2020, postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.3.2022. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 16. 3. 2022 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2395 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. V projednávané věci žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Původní věřitel a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Při uzavření Smlouvy však původní věřitel, dle názoru soudu, nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, čímž porušil ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 15. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž je nutno vynaložit v tomto ohledu odbornou péči, kdy věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. 16. Původním věřitelem poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč, původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, jakožto nástupkyni původního věřitele. Dne 21.9.2021 žalovaný uhradil částku ve výši 1 230 Kč a dne 25.10.2021 uhradil částku ve výši 1 208 Kč, proto u žalovaného činí bezdůvodné obohacení ža