24 C 132/2020-89 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 20. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně ve splátkách v minimální měsíční výši 5 % z aktuálně vyčerpané částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkami, odstoupila společnost od smlouvy o úvěru a prohlásila ke dni 31. 10. 2019 celý zůstatek úvěru splatným. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 20 145,18 Kč, smluvní pokuty ve výši 460,50 Kč dlužným pojistným ve výši 539,10 Kč, úrokem kapitalizovaným ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 722,50 Kč a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč. 2. Podáním došlým soudu dne 29. 6. 2020 vzala žalobkyně žalobu co do 2 000 Kč zpět. Soud proto řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 2 722,50 Kč, pojistné ve výši 539,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 460,50 Kč, dospěl soud k závěru, že o těchto nárocích žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř.“)), a to i přes písemnou výzvu soudu (o následcích ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobkyně poučena být nemohla, jelikož se z nařízeného jednání omluvila), neboť neuvedla z jakých částek a za jaké období byl požadovaný úrok kapitalizován, ani součástí jakých šesti splátek mělo být žalované pojistné a ani kde byla sjednána žalovaná smluvní pokuta. 5. Z listiny nazvané žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] žádost/smlouva o revolvingovém úvěru soud zjistil, že tuto dne [datum] sepsali žalovaný a [právnická osoba] (dále také jen jako„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 193 Kč na koupi zboží u prodejce a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 21,22 % ročně v pravidelných 11 měsíčních splátkách. Dále se společnost zavázala poskytnout žalovanému tzv. revolvingový úvěr tak, že mu umožní nakládat s peněžními prostředky do výše limitu 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem [částka] a má náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace o úvěru ze shora uvedené smlouvy, jako je úrok, RPSN, způsob splácení a pojištění. 6. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb soud zjistil, že tuto žalovaný se společností uzavřel téhož dne, přičemž jsou zde obecně s odkazem na všeobecné obchodní podmínky sjednán způsob poskytování platebních služeb a elektronického bankovnictví. 7. Ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že tyto obsahují zejména ujednání technického charakteru pro projednávaný případ nerozhodné a dále, mimo jiné, že společnost je oprávněna při porušení smlouvy od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru. 8. Z výběru transakcí z extraktů [anonymizováno] a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky celkem ve výši 30 997,78 Kč a zároveň, že společnosti splatil celkem 19 400 Kč. Jak se podává ze samotné žaloby, další 2 000 Kč žalovaný zaplatil dne 19. 12. 2019 a jak vyplývá z částečného zpětvzetí žaloby, dalších 2 000 kč žalovaný zaplatil dne 13. 5. 2020. 9. Z dopisu ze dne 23. 9. 2019 soud zjistil, že jím společnost odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaný dostal se splácením do prodlení, prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 31. 10. 2019 a žalovaného tak vyzvala k zaplacení celkem 26 968 Kč. 10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] včetně příloh, předávacího protokolu a potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že se žalobkyně se společností dohodly, že společnost bude za předem stanovených podmínek postupovat žalobkyni pohledávky za svými klienty, přičemž takto byla žalobkyni postoupena i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Z dopisu ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni. 11. Z dopisu ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 27 162,04 Kč do pěti dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. 12. Z podacího archu ze dne [datum] se podává, že [právnická osoba] žalovanému zaslala zásilku č. RR [číslo] [anonymizováno] CZ [anonymizováno] na adresu [adresa]. 13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne [datum] se společností smlouvu, jíž se společnost zavázala poskytnout mu peněžní prostředky jednak na nákup zboží u prodejce a jednak tzv. revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky (revolvingový úvěr) vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal 30 997,78 Kč, přičemž zaplatil 19 400 Kč. Jelikož se dostal se splácením do prodlení, využila společnost svého oprávnění ujednaného v obchodních podmínkách a prohlásila celý zůstatek úvěru ke dni 31. 10. 2019 splatným. Po tomto zesplatnění žalovaný zaplatil další 4 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně zkoumala přísně individuálně, přičemž se nespokojila jen se skutečnostmi sdělenými žalovaným, ale aktivně ověřovala správnost jeho sdělení lustracemi v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací, databázi SOLUS, insolvenčním rejstříku, databázi ministerstva vnitra a jiných. Zároveň zohlednila pohyby na účtu žalovaného a vycházela ze státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Na základě uvedeného pak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Soud však dospěl k závěru, že ohledně těchto tvrzení žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž opět mohla být o následcích ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, jelikož se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně nepředložila žádnou z uváděných lustrací, ani tvrzený výpis z účtu. Bylo by ostatně s podivem, pokud by se prodejce (zástupce právní předchůdkyně žalobkyně) během několika málo minut strávených uzavíráním smlouvy dokázal takto dopodrobna zabývat majetkovou situací žalovaného. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího spr