24 C 172/2020-69 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 1. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 20 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení a dále„ kapitalizovaným úrokem“ ve výši 11 269 Kč. Uvedla, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 14. 4. 2008 smlouvu o půjčce, podle které mu půjčila peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, a to v pravidelných 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný však zaplatil jen 2 651 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka pak byla dne 19. 6. 2015 postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], která ji dne 24. 8. 2018 postoupila žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 14. 4. 2008 žalovaný a [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, to vše v pravidelných 53 týdenních splátkách po 640 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 20 000 Kč v hotovosti předána. 4. Z listiny nazvané Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce soud zjistil, že je zde mimo jiné stanoveno RPSN ve výši 206,8 % ročně (pro případ 53 splátek) a dále tato listina obsahuje ujednání technického charakteru o způsobu placení splátek, odstoupení od smlouvy, atp. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 11. 6. 2015 postoupila za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení [právnická osoba] [anonymizováno]. 6. Z dopisu ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že společnost žalovanému oznámila, že pohledávku za ním se shora citované smlouvy postoupila [právnická osoba] [anonymizováno]. 7. Z dopisu ze dne 14. 9. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému oznámila, že pohledávku za ním se shora citované smlouvy postoupila dne 24. 8. 2018 žalobkyni. 8. Z dopisu ze dne 9. 1. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení 31 269 Kč do 17. 1. 2020, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. 9. Z podacích archů ze dne [datum], [datum] a [datum] soud pro projednávaný případ žádné relevantní skutečnosti nezjistil, neboť se z nich pouze podává, že [právnická osoba] a zástupce žalobkyně, žalovanému odesílali jakési zásilky. Co bylo jejich obsahem, případně zda se dostaly do sféry dispozice žalovaného, se z nich však nepodává. 10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalovanému dne 14. 4. 2008 předala částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, to vše v pravidelných 53 týdenních splátkách po 640 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaný však zaplatil pouze 2 651 Kč. Citovaná pohledávka pak byla dne 11. 6. 2015 postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a následně dne 24. 8. 2018 žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 11. Jelikož se žalobkyně po žalovaném domáhá nároku podle smlouvy z roku 2008, aplikoval soud na daný případ v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“), ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen„ obč. zák.“). 12. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 13. Předně je nutno uvést, že žalovaný ve vztahu ke společnosti vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání, přičemž společnost se žalovaným jednala z pozice profesionála v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů. Jejich vztah tak byl značně asymetrický, kdy žalovaný neměl možnost smluvní ujednání nikterak měnit. Při akceptaci obecných principů ochrany spotřebitele je tak nutno na žalovaného nahlížet jako na slabší smluvní stranu, která požívá zvláštní ochrany. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dospěl mimo jiné k závěru, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Věřitel by tak měl být povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě nelze jeho jednání poskytnout právní ochranu a na takovou smlouvu by bylo nutné nahlížet jako na neplatnou (§ 39 obč. zák.). 14. V projednávaném případě žalobkyně netvrdila (aniž ji bylo možno vzhledem k neúčasti na jednání soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. o následcích nedostatečnosti jejích tvrzení poučit), jakým způsobem její právní předchůdkyně schopnost žalovaného splácet poskytovanou půjčku posuzovala. Proto nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a na uzavřenou smlouvu o půjčce nahlížet jako na neplatnou podle § 39 obč. zák. Tomu ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaný byl schopen splácet jen necelých pět týdnů. 15. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 451 obč. zák.). Současně bylo zjištěno, že takto žalovaný vydal již 2 651 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 17 349 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh první den poté, kdy byl o plnění požádán (§ 563 obč. zák.). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 obč. zák.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předložených podacích archů nelze dovodit, ani že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta, ale ostatně ani skutečnost, že by obsahem zasílaných zásilek byla tato výzva k plnění, neboť podací archy neobsahují žádnou bližší specifikaci obsahu zásilky. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 23. 10. 2020 (kdy byla zásilka se žalobou uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 24. 10. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 10. 2020 do prodlení. 16. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 17 349 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky jdoucích od 25. 10. 2020 do zaplacení. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 517 odst. 2 obč. zák., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. 17. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 2 651 Kč, úroku ve výši 11 269 Kč, úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 24. 10. 2020 a úroku z prodlení z částky 2 651 Kč od 25. 10. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla být sjednána ve smlouvě o půjčce, kterou soud shledal absolutně neplatnou. Proto soud žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 18. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádném