31 C 103/2019-38 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 501 518,60 Kč z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum], na základě které byla žalovanému vyplacena částka 500 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pravidelné měsíční splátky úroku z překlenovacího úvěru ve výši 2 455 Kč a pravidelné měsíční splátky stavebního spoření ve výši 1 108 Kč. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně dopisem ze dne 1. 4. 2019 od smlouvy odstoupila a celý závazek žalovaného zesplatnila. Žalovaná částka 501 518,60 Kč se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 499 518,60 Kč a z neuhrazených poplatků ve výši 2 000 Kč, přičemž žalobkyně dále uplatnila i příslušenství pohledávky sestávající ze zákonného úroku z prodlení a smluvních úroků z úvěru ve výši 5,89 % ročně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů. 4. Na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému překlenovací úvěr až do částky 500 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření až do výše rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu stavebního spoření, a to s roční úrokovou sazbou 5,89 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet celkem 170 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 455 Kč úrok a měsíčními splátkami ve výši 1 108 Kč jistinu (povinné spoření), oboje vždy do posledního dne kalendářního měsíce. Následný úvěr ze stavebního spoření s úrokovou sazbou 2,99 % ročně se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 3 563 Kč. Dle platebního příkazu ze dne 16. 8. 2016 žalovaný úvěr čerpal co do částky 438 400 Kč a platebním příkazem ze dne 4. 10. 2016 žalovaný vyčerpal dalších 61 600 Kč. Dopisem ze dne 1. 4. 2019 (doručený žalovanému dne 3. 4. 2019) žalobkyně oznámila žalovanému odstoupení od úvěrové smlouvy kvůli porušování smluvních závazků a celkovou dlužnou částku 501 518,60 Kč zesplatnila s tím, že měla být zaplacena do 10 dnů od obdržení výzvy. Z detailního vyčíslení odstoupeného/zesplatněného úvěru k 1. 4. 2019 vyplývá, že žalovaný zaplatil celkově na úrocích částku 75 132,55 Kč a na jistině částku 481,40 Kč. Dopisem ze dne 2. 5. 2019 (odeslaného dne 3. 5. 2019) právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 500 000 Kč, na kterou žalovaný celkově žalobkyni zaplatil pouze částku 75 613,95 Kč, přestože byl žalobkyní upomínán. Z obsahu žaloby ani z předložených důkazů nevyplývá, zda a případně jakým způsobem žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 500 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by jakkoli zkoumala ať už příjmy, nebo výdaje a další závazky žalovaného, případně z jakých skutečností při takovém posuzování vycházela, přičemž na řádném a důsledném posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr závisí platnost úvěrové smlouvy. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele má dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně ani její právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a v návaznosti na to i ohledně případného označení důkazních návrhu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě poplatků ve výši 2 000 Kč a k placení smluvního úroku ve výši 5,89 % ročně. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 500 000 Kč, kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (jednalo se o plnění z právního důvodu, který odpadl) a kterou byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. 10. Žalovaný žalobkyni dosud zaplatil částku 75 613,95 Kč, kterou žalobkyně (vycházející v řízení neprokázaného předpokladu platnosti smlouvy) započetla v části 75 132,55 Kč na úroky a v části 481,40 Kč na jistinu. Tato plnění je však třeba započítat na vzniknuvší bezdůvodné obohacení, na kterém tak žalobkyni nadále dluží částku 424 386,05 Kč. Žalobkyně soudu doložila, že žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu dopisy ze dne 1. 4. 2019, které žalovaný dle obálky dne 3. 4. 2019 převzal. Zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, doba plnění je proto vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž věřitel může plnění požadovat ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný tak byl v době, od které žalobkyně uplatnila úroky z prodlení, prokazatelně v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené proto soud žalobě co do částky 424 386,05 Kč (tj. jistina 500 000 Kč ponížená o celkově zaplacenou částku 75 613,95 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z této částky, vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývající části co do částky 75 613,95 Kč se souvisejícím úrokem z prodlení a co do smluvního úroku 5,89 % ročně z částky 499 518,60 Kč žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 35 915 Kč. Přiznané náklady představují 58 % z jejich celkové výše 58 684,20 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 061 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 501 518,60 Kč sestávající z částky 10 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 340 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 10 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 6 703,20 Kč. Přiznaná část nákladů vychází z rozdílu úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 79 % (484 355,29 Kč) a úspěchu žalovaného v rozsahu 21 %