31 C 111/2020-65 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným distančně (elektronicky) smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 17. 1. 2014 úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč do 16. 2. 2014, což však řádně a včas neudělal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum], k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně a její právní zástupce se omluvili). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená úvěrová smlouva (resp. smlouva o zápůjčce, jak je smlouva nazvána), neboť listina neobsahuje datum ani podpis žádné ze stran, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena jiným způsobem, resp. že by vůbec smluvní strany měly vůli smlouvu uzavřít, když nepřipojily své podpisy. Za prokázané považuje soud zaslání částky 4 000 Kč žalobkyní na účet žalovaného, což vyplývá jak z části výpisu z účtu žalobkyně, tak z informací [právnická osoba], ohledně majitele účtu, na který byly peníze zaslány, a dále skutečnost, že žalovaný na svůj dluh žalobkyni, na kterou byla pohledávka její právní předchůdkyní postoupena smlouvou ze dne 12. 6. 2019, dosud nic neuhradil a že ho předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2019 žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu, jejíž doručení na adresu bydliště žalovaného však nebylo doloženo. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), ani smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovaným. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejm. k úhradě částky 1 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru. Tím, že žalovanému byla na účet prokazatelně připsána částka 4 000 Kč od žalobkyně, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a násl. o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni nic neuhradil, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 19. 10. 2020, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 20. 10. 2020, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 17. 2. 2014. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení (20. 10. 2020) vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně částky 1 000 Kč včetně souvisejícího příslušenství žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 5. Jelikož lze považovat (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) úspěch obou účastníků ve věci za srovnatelný, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z nich ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.