16 C 217/2021-44 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 14.638,32 Kč s úrokem ve výši 835,35 Kč a 16,1% ročně z částky 12.208,32 Kč od 21.10.2019 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 63,84 Kč a ve výši 10% ročně z částky 14.638,32 Kč od 21.10.2019 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost [právnická osoba] (dále jen banka) uzavřela s žalovaným dne 22.12.2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnost splácet. Banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 16,1% ročně a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky. Žalovaný si v rámci smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázala platit poplatek za pojištění. Žalovaný byl povinen splácet úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, dále poplatky, splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný porušil své závazky, tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Banka využila svého práva a dopisem ze dne 2 20.10.2019 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 20.10.2019. Banka dále uplatnila své právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dluh žalovaného včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty činila částka 15.537,51 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 20.8.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 12.208,32 Kč, z poplatků a smluvní pokuty ve výši 2.430 Kč, z kapitalizovaného úroku ke dni 20.10.2019 ve výši 835,35 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 20.10.2019 ve výši 63,84 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. V podání ze dne 20.10.2021 žalobce uvedl, že banka posoudila úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr dne 22.12.2018 a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem 26.072 Kč a uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 27.000 Kč. Banka porovnala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6.163,51 Kč, v době podání žádosti žalovaný neměl žádné další závazky. Banka proto žalovanému vyhověla a schválila úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku 4.005,80 Kč (dne 15.1.2019 částku 801,16 Kč, dne 15.2.2019 částku 801,16 Kč, dne 15.3.2019 částku 801,16 Kč, dne 15.4.2019 částku 801,16 Kč, dne 15.5.2019 částku 801,16 Kč). Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila [právnická osoba] na žalobce pohledávky specifikované v Příloze [číslo] smlouvy. Dopisem ze dne 28.8.2020 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 22.12.2018 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč s datem čerpání 22.12.2018. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 735,16 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 66 Kč. Řádné měsíční splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci počínaje 15.1.2019. Roční úroková sazba činí 16. 1%, RPSN činí 17,33%. Celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, činí 17.580,13 Kč. Pod bodem 7 smlouvy si strany sjednaly smluvní poutu za opakované prodlení se splátkou ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.12.2018 má soud za prokázané, že banka poskytla žalovanému částku 15.000 Kč dne 27.12.2018. Podle platební historie žalovaný uhradil částku pět splátek po 801,16 Kč (dne 15.1.2019, dne 15.2.2019, dne 15.3.2019, dne 15.4.2019, dne 15.5.2019). Dopisem ze dne 20.10.2019 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalovaného za splatný ke dni 18.10.2019. Celková dlužná částka činí 15.537,51 Kč (nesplacená jistina – 12.208,32 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 835,35 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 63,84 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 2.130 Kč, náklady upomínání – 300 Kč. Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 20.153,23 Kč nejpozději do 25.11.2020. Výzva byla odeslána dne 10.11.2020. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaný je u Okresního soudu opakovaně žalován. V roce 2018 banka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní částku ve výši 100.000 Kč dne 30.4.2018, 37.000 Kč dne 6.9.2048, 20.000 Kč dne 16.10.2018, 25.000 Kč dne 14.12.2018 a 15.000 Kč dne 22.12.2018. Soud proto za nesporný považuje tento skutkový stav: Žalovaný uzavíral s právním předchůdcem žalobce opakovaně smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal splácet (úvěr ve výši 100.000 Kč dne 30.4.2018, 37.000 Kč dne 6.9.2048, 20.000 Kč dne 16.10.2018, 25.000 Kč dne 14.12.2018). Smlouvou o úvěru ze dne 22.12.2018 banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč Částku ve výši 15.000 Kč čerpal žalovaný dne 27.12.2018. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 20.10.2019 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 18.10.2019. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalovaném nesplacenou jistina ve výši 12.208,32 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 835,35 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 63,84 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání ve výši 2.130 Kč, náklady upomínání ve výši 300 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětného úvěru byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplý