16 C 74/2021-23 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 52.375,96 Kč s úrokem ve výši 4.829,60 Kč a 22,68% ročně z částky 50.313,46 Kč od 1.9.2020 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 52.375,96 Kč od 1.9.2020 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že na základě žádosti ze dne 27.1.2020 poskytla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pod obchodní značkou [název] [anonymizováno] (dále jen banka) žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do výše 50.000 Kč. Žalovaná prohlásila, že se seznámila s příslušnými podmínkami a sazebníkem, který tvoří součást smlouvy a že s nimi bez výhrad souhlasí. Banka poskytla žalované revolvingový úvěr, naposledy ve výši 51.708,70 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty, když ke dni 24.2.2020 došlo k poslednímu čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek, a to vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Žalovaná se zavázala hradit z poskytnutého úvěru úrok ve výši 22,68% ročně. Dále žalovaná ve smlouvě prohlásila srozumění s přehledem finančních důsledků nesplácení úvěru s poplatky dle sazebníku a smluvní pokuty. Žalovaná porušila své závazky, tím, že se dostala do prodlení s více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Banka využila svého práva a od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24.7.2020, když odstoupení nabylo účinnosti dne 21.8.2020. Dlužnou částku ve výši 57.205,56 Kč byla žalovaná povinna uhradit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce s účinností ke dni 22.9.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2.10.2020. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 50.313,46 Kč, pojistného ve výši 898,50 Kč, poplatků ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 564 Kč. Žalobce dále požaduje příslušenství pohledávky, které se skládá a úroků a úroků z prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova] na žalobce pohledávky specifikované v Příloze [číslo] smlouvy. Dopisem ze dne 2.10.2020 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované. V podání ze dne 20.10.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní a jiné poměry. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že poskytnuté údaje jsou úplné, přesné, pravdivé. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že je od 2019 zaměstnána jako operátor, výše jejích měsíčních příjmů činí 23.800 Kč. Dále bylo ověřeno, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a žije u rodičů. Celkové náklady na domácnost byly oceněny na částku 2.000 Kč. Právní předchůdce učinil dotaz do registru SOLUS, kde žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti, docházelo i k dotazům do NRKI/BRKI. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že mezi žalobcem (zprostředkovatel [anonymizována dvě slova]) a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Aktuální úvěrový rámec činila částka 50.000 Kč, výše prvního čerpání činila 25.976 Kč. Žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 22,68%, RPSN 28,74% Měsíční poplatek za správu a vedení účtu 50 Kč, výše měsíční úhrady za pojištění 5,99% měsíční splátky úvěru. Ve smlouvě žalovaná uvedla své osobní poměry je svobodná, bankovní účet má 7-9 let, bydlí u rodičů, dětí. Uvedla zaměstnavatele, pracuje od 02/ 2019. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 22.895 Kč a celkové náklady domácnosti 2.000 Kč. Žalovaná nemá finanční závazky. Smlouva je žalovanou podepsána. Žalobce předložil potvrzení o příjmu, kde [právnická osoba] spol s r.o. dne 8.1.2020 potvrdila průměrný měsíční příjem za poslední tři kalendářní měsíce ve výši 23.800 Kč. Z výpisu z úvěru [číslo] soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala a splácela. Žalovaná dne 26.1.2020 čerpala částku 25.976 Kč, dne 30.1.2020 částku 24.000 Kč, dne 20.2.2020 částku 1.300 Kč a dne 22.2.2020 částku 52,70 Kč, celkem 51.328,70 Kč. Žalovaná na splacení úvěru uhradila jedinou splátku ve výši 1.500 Kč dne 19.2.2020. V dopise ze dne 24.7.2020 právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že vzhledem k prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve výši 57.206 Kč, která se stala splatná ke dni 31.8.2020. Dopisem ze dne 2.10.2020 bylo žalované oznámeno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvou o postoupení pohledávek postoupila žalobci její pohledávku se všemi právy s ní spojenými. Dopis byl žalované odeslán dne 2.10.2020. Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 61.531,89 Kč nejpozději do 23.12.2020. Výzva byla odeslána dne 9.12.2020. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na jejímž základě žalovaná čerpala revolvingový úvěr ve výši 51.238,70 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila (zaplatila jedinou splátku ve výši 1.500 Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 24.7.2020 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil. Úvěry se tak stal splatný ke dni 31.8.2020. Dluh žalované ke dni 31.8.2020 činí částka 57.206 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla následně postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit vě