23 C 64/2020-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 48 000 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila skutečností, že se žalovaným uzavřela dne 19. 8. 2013 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovaném aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 30. 5. 2019 uzavřel žalovaný se žalobcem dodatek [číslo] k rámcové smlouvě – smlouva o poskytnutí kontorentu, na jehož základě bylo stejného dne umožněno žalovanému k jeho výše uvedenému bankovnímu účtu čerpat kontokorent ve výši 48 000 Kč. Částka poskytnutá na základě smlouvy o kontokorentu se úročila sazbou 18,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného, který měl příjem z podnikatelské činnosti za předešlý rok [částka], bydlel ve vlastním domě, neměl žádné vyživovací povinnosti, hradil splátky z jiných úvěrů ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný své povinnosti dle smlouvy o kontokorentu řádně neplnil, pročež žalobkyně dne 30. 8. 2019 možnost výběru kontokorentu zablokovala. Dne 2. 9. 2019 pak kontokorent zesplatnila. Ke dni zesplatnění dlužná jistina činila 48 000 Kč, nesplacený smluvní úrok do zesplatnění úvěru činil 2 304,35 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z rámcové smlouvy [číslo] včetně obchodních podmínek, soud zjistil, že na jejím základě žalobkyně pro žalovaného vedla bankovní účet č.ú. [bankovní účet]. 5. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 30. 5. 2019, včetně podmínek používání kontokorentu, soud zjistil, že žalovanému žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentu ve výši 48 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Žalovaný se dále zavázal, že k datu měsíční splatnosti úroků bude na běžném účtu, ze kterého se kontokorent mohl čerpat, k dispozici zůstatek alespoň odpovídající výši úroků z kontokorentu. 6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že rámec kontokorentu – spotřebitelského úvěru byl 48 000 Kč, měl být čerpán skrze účet žalovaného č.ú. [bankovní účet] a úroková sazba činila 18,9 % ročně z výše úvěru, počítáno na denní bázi. 7. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že ke dni 2. 9. 2019 činil dluh na jistině kontokorentu 48 000 Kč a na obchodním úroku 2 304,35 Kč. 8. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 30. 5. 2019 – 8. 11. 2019 soud zjistil, že ke dni 2. 9. 2019 zůstatek tohoto účtu činil 0 Kč po převedení kontokorentu ve výši 48 000 Kč 9. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení kontokorentu v celkové výši 50 304,35 Kč. 10. Z výpisu z interní evidence žalobkyně soud zjistil, že dle jejích záznamů byla předžalobní výzva zaslána žalovanému dne 3. 9. 2019. 11. Z úvěrové zprávy ze dne 30. 5. 2019 [číslo] soud zjistil, že žalovaný měl k tomuto datu u žalobkyně jeden spotřebitelský úvěr se splátkou 4 056 Kč měsíčně se zbývajícím doplatkem 435 056 Kč, předchozí dva spotřebitelské úvěry splácel řádně, dvě žádosti o spotřebitelský úvěr mu byly zamítnuty, 12. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2018 soud zjistil, že jeho příjem před zdaněním činil [částka], náklady [částka], čistý příjem před zdaněním pak [částka]. 13. Z aplikačních dat žalobkyně soud zjistil, že žalovaný měl u žalobkyně před poskytnutím kontokorentu dva spotřebitelské úvěry, vlastní dům/byt, je svobodný a má středoškolské vzdělání. Jeho měsíční náklady činí cca [částka] až [částka]. 14. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 15. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 8. 2013 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě pro žalovaného vedla bankovní účet č.ú. [bankovní účet]. Dne 30. 5. 2019 žalobkyně uzavřela se žalovaným dodatek [číslo] k této rámcové smlouvě, na základě kterého mu poskytla k tomuto bankovnímu účtu spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentu s rámcem 48 000 Kč. Prostředky poskytnuté dle tohoto kontokorentu se úročili úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Žalovaný svou povinnost uhradit poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplnil, protože ke dni 30. 8. 2019 na účtu neměl dostatek disponibilních prostředků k úhradě úroků z poskytnutého kontokorentního úvěru. Úvěr se tak stal splatným dne 2. 9. 2019. K tomuto dni pak žalovaný dlužil žalobkyni částku 50 304,35 Kč. Dne 3. 9. 2019 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 19. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Soud učinil o skutkovém stavu následující právní závěr: mezi žalovaným a žalobkyní vznikl závazkový právní vztah na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s rámcem 48 000 Kč, a žalovaný se zavázal ve smyslu § 2399 o.z. poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Při uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost úvěr žalovaným splatit dle § 86 odst. 1 ZSU. Protože žalovaný porušil své povinnosti dle dodatku [číslo] rámcové smlouvy, tj. smlouvy o kontokorentu, dlužná částka se stala dne 2. 9. 2019 splatnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil ve lhůtě dle předžalobní výzvy, dostal se do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. Protože dlužná částka nebyla žalovaným řádně uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o.z. úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 22. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 920 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 920 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni. 23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.