28 C 239/2020-97 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem shora označených nemovitostí s tvrzením, že žalobkyně k nim vykonává vlastnické právo, na pozemku [parcelní číslo] se nachází budova [adresa], jejímž je žalobkyně vlastníkem, ale v katastru nemovitostí jsou pozemky zapsány jako věci neznámých vlastníků. Dle aktuálního srovnávacího sestavení parcel vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pracovnicí Katastrálního pracoviště Chomutov, dne 26. 5. 2020 vznikl pozemek [parcelní číslo] z části pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku p. [číslo]. Pozemek [parcelní číslo] vznikl sloučením části pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku p. č. st. [anonymizováno]. Pozemek [parcelní číslo] vznikl z původního pozemku p. [číslo]. Ke dni 2. 1. 1920 byla vlastníkem pozemku [parcelní číslo] [anonymizováno 5 slov]. [příjmení] pozemku se stala účinností zápisu do pozemkové knihy na základě kupní smlouvy ze dne 11. 12. 1919. [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] pozemek [parcelní číslo] nikdy neužívala a ani neměla zájem jej užívat, neboť byla jako vnitrozemská [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] ustanovena v dané době jako ochranitelka pohraniční [anonymizována tři slova] [obec], tedy žalobkyně, které zároveň obstarala finanční půjčku pro koupi a výstavbu sokolovny nacházející se na pozemku [parcelní číslo]. Pozemek [parcelní číslo] byl tedy fakticky zakoupen pro žalobkyni, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [obec]. Ač finanční prostředky ke koupi pozemku a výstavbě sokolovny žalobkyni obstarala [anonymizováno 5 slov], jako její ochranitelka, žalobkyně tyto peněžní prostředky zcela splatila, a stala se řádným vlastníkem předmětného pozemku i stavby na něm stojící, a jako řádný a skutečný vlastník si tak celou dobu počínala a počíná. Výše uvedené skutečnosti pak zástupci žalobkyně, tedy [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [obec], a zástupci [anonymizována dvě slova] [obec] stvrdili ve společné dohodě ze dne 10. 4. 1991. Vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] tak v podstatě celou dobu svědčilo a svědčí žalobkyni, přestože po právní stránce nebyla tato skutečnost do pozemkových knih zanesena. [anonymizována tři slova] [obec] se nikdy za skutečného vlastníka nepovažovala, neměla o předmětné nemovitosti zájem a vlastnická práva nevykonávala. Vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] získala žalobkyně na základě trhové smlouvy ze dne 13. 10. 1922. Její vlastnické právo bylo zapsáno do pozemkové knihy s účinností ke dni 29. 1. 1923. Vlastnické právo žalobkyně bylo posléze stvrzeno a zapsáno i dle právoplatného vyhotovení smíru Okresního soudu v Chomutově. Zápis vlastnického práva na základě této skutečnosti byl zapsán ke dni 28. 12. 1950. Z pozemkové knihy, konkrétně knihovní vložky [číslo] vyplývá, že k zápisu vlastnického práva žalobkyně k pozemku p. [číslo] došlo ke dni 25. 11. 1932 na základě směnné smlouvy dne 21. 9. 1932. Vlastnické právo k pozemkům, [parcelní číslo], [parcelní číslo] a p. [číslo] bylo na základě ustanovení § 13 zákona č. 71/1952 Sb., o organisaci tělesné výchovy a sportu, v tehdejším znění, převedeno ke dni 10. 2. 1954 na [ulice] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] - [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec], a tím došlo k nedobrovolnému odnětí majetku žalobkyně, resp. [anonymizováno 5 slov], která byla v době“ odnětí” formálním vlastníkem pozemku [parcelní číslo], tj. vlastníkem zapsaným v pozemkové knize. Právním nástupcem [ulice] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] - [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec] se stala na základě § 2 zákona č. 68/1956 Sb., ve spojení s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1958 Sb., [anonymizováno], kterou se provádí vládní nařízení o správě národního majetku, nově vzniklá [anonymizována tři slova] [obec]. Ta byla jako vlastník předmětných pozemků zapsaná do pozemkových knih na základě Administrativní dohody ze dne [datum]. Zápis byl proveden s účinkem ke dni [datum]. Dle § 2 zákona č. 173/1990 Sb., kterým se zrušoval zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací, se majetková práva dobrovolných organizací, která jim byla odňata zákonem č. 71/1952 Sb., navracejí dle stavu ke dni [datum] [anonymizována tři slova] a ostatním znovu vzniklým dobrovolným organizacím, které uplatní své nároky u právního nástupce organizace uvedené v § 2 zákona č. 68/1956 Sb. do 31. prosince 1991. Tímto právním nástupcem byla dle zápisu v pozemkových knihách [anonymizována tři slova] [obec]. Žalobkyně, které svědčilo k 31. 3. 1948 vlastnické právo k předmětným pozemkům, uplatnila svůj nárok na navrácení nemovitostí dopisem ze dne 16. 4. 1991 u [anonymizována tři slova] [obec]. Dopisem adresovaným [anonymizována tři slova] [okres] 10. 9. 1991 se k nároku na vrácení nemovitostí připojila i [anonymizována tři slova] [obec], která byla formálním vlastníkem pozemku [parcelní číslo]. [anonymizována tři slova] [obec] a žalobkyně deklarovaly, že nárok na navrácení majetkových práv k domu [adresa] sloužícímu jako tělocvična, s bytem správce bytu (nacházející se na tehdejší části pozemku p. [číslo] nynějším pozemku [parcelní číslo]), a k pozemkové parcele [parcelní číslo], postupuje žalobkyni, tedy [anonymizována tři slova] [obec]. V blíže nespecifikovaném období v roce 1995 došlo na základě výše uvedeného k faktickému předání pozemků i budovy sokolovny [adresa] žalobkyni. V tomto okamžiku se tak žalobkyně ujala držby pozemků, které jsou předmětem žaloby, započala k nim vykonávat vlastnická práva a nepřetržitě je vykonává dosud. Pozemky slouží především jako základna žalobkyně jakožto tělovýchovné organizace, jejímž hlavním cílem je sdružovat své členy, organizovat a vykonávat tělovýchovnou, sportovní, kulturní a společenskou činnost. Přesně pro tyto účely byly pozemky vždy využívány, a to nejenom v období od 90. let minulého století až do současnosti, ale též v dobách minulých. Žalobkyně se společně se svými členy o pozemky stará, zhodnocuje je a užívá. Zajišťuje veškerou údržbu, obstarává například sekání trávy a údržbu keřů a stromů. Pro údržbu pozemků žalobkyně využívá jak své členy, tak externí pracovníky z firem. Na pozemcích se tradičně pořádají různé akce, pro členy žalobkyně i ostatní, např. dny dětí, sportovní a jiné volnočasové akce. Pořádají se [anonymizována dvě slova]“, organizuje udělování [anonymizováno] ocenění a [anonymizováno] poct. Na pozemku s bývalým označením p. [číslo] nynějším p. [číslo] se nachází vstup do bytu, který se nalézá v 1. patře budovy [adresa]. Vstup nikdy nevyužíval nikdo jiný než žalobkyně, její členové či zaměstnanci, kteří po dobu trvání pracovního poměru mezi nimi a žalobkyní v bytě pobývali, a rovněž nájemci, kterým byl byt v budově [adresa] pronajímán. Při vstupu do bytu v budově [adresa] se nachází oplocená předzahrádka, o kterou pečuje žalobkyně a její členové. Pokud by se žalobkyně se svým nárokem neobrátila na soud, nebylo možné uvést právní stav do souladu se stavem faktickým a formálně by žalobkyni bylo znemožněno zapsat své vlastnické právo do veřejného seznamu, katastru nemovitostí, pouze z důvodu absence nabývacího právního titulu. Žalobkyně činila potřebné kroky k tomu, aby provedla zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Jednala s Katastrálním pracovištěm Chomutov, avšak bez úspěchu, neboť dle vyjádření pracovnice úřadu nedisponuje dalšími listinami, které by prokazovaly převod vlastnického práva na žalobkyni, a není tak možné vlastnické právo do katastru nemovitostí zapsat. Pokud by se žalobkyně na soud neobrátila, pozbyla by svých vlastnických práv bez dalšího, neboť jak vyplývá z Výzvy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových učiněné podle § 65 odst. 3 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, v platném znění, vlastníci nemovitostí, kteří nejsou označeni v katastru nemovitostí dostatečně určitě, jsou povinni přihlásit se ve lhůtě stanovené v ustanovení § 1050, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, tedy do 31. 12. 2023. Pokud tak neučiní, má se za to, že je nemovitost vlastníkem opuštěna. Dle ustanovení § 1045, odst. 2 občanského zákoníku připadne taková opuštěná nemovitá věc do vlastnictví státu. Žalobkyně více jak 20 let pozemky drží, užívá, a vykonává k nim práva i povinnosti, tedy fakticky si počíná jako poctivý vlastník, jsou dány všechny předpoklady k tomu, aby se stala nejenom faktickým, nýbrž i právním vlastníkem. 3. Žalovaná k žalobě uvedla, že důkladnou lustrací archivovaných spisů prověřila možné státní vlastnictví nemovitých věcí označených v žalobě a při této příležitosti zjistila, že již dříve došlo k jednání představitelů [anonymizováno] a odloučeného pracoviště [anonymizováno] v [obec] s výsledkem, že