31 C 117/2021-70 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 100 414,28 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 26. 3. 2019 s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěrový limit do ve výše 90 000 Kč, který se žalovaná po jeho vyčerpání v celkové výši 93 951 Kč zavázala splatit v měsíčních splátkách po 3 420 Kč, což však řádně a včas neučinila, neboť celkově uhradila splátky ve výši 45 181 Kč. Žalobkyně proto po žalované nárokuje žalovanou částku 100 414,28 sestávající z jistiny 87 871,35 Kč, dlužných úroků z úvěru ke dni odstoupení ve výši. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila k 8. 12. 2020. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které si sama zjišťuje ze zdrojů nezávislých na žalovaném, zejména z bankovních, nebankovních a ostatních registrů, z žalovaným potvrzených příjmů a výdajů. Žalobkyně po zahájení řízení vzala podanou žalobu částečně zpět o 3 000 Kč, neboť žalovaná ve dnech 15. 3. 2021, 8. 7. 2021 a 2. 11. 2021 pokaždé uhradila částku 1 000 Kč. Soud proto ve výroku I. řízení ve stejném rozsahu dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil. 2. Žalovaná potvrdila, že předmětnou úvěrovou smlouvu s žalobkyní uzavřela i že vyčerpala úvěr ve výši 93 951 Kč, který si brala proto, aby vypomohla své dceři se zajištění dětského pokoje svých vnoučat. Před uzavřením smlouvy žalobkyni dokládala své výplatní pásky a výpisy z účtu. Ke svým výdajů v době uzavření úvěrové smlouvy uvedla, že platila nájemné ve výši 7 000 Kč včetně služeb a její ostatní výdaje činily kolem 5 000 až 6 000 Kč. Žalovaná také požádala soud, aby jí povolil splátkový kalendář na částku 5 000 Kč měsíčně. 3. Ve věci se konalo ústní jednání dne 29. 11. 2021 (odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 1. 12. 2021), k němuž se dostavila pouze žalovaná. Žalobkyně i její právní zástupce se omluvili, a proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 26. 3. 2019, jejíž součástí byl formulář s předsmluvními informacemi, informacemi o pojištění s všeobecnými pojistnými podmínkami a sazebníkem, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 90 000 Kč. Žalovaná se čerpaný úvěr zavázala splatit v měsíčních splátkách ve výši 3 420 Kč. Žalovaná z úvěrového limitu celkově vyčerpala částku 93 951 Kč, což je doloženo potvrzeními banky žalobkyně [právnická osoba] (č.l. 33-34). Dle formuláře o posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zjistila a výpisem z účtu (doloženo jen výpisem příchozích plateb) a výplatními páskami ověřila měsíční příjem žalované ve výši 16 175 Kč. Fotografie resp. zůstatek na účtu žalované ve výši 6 183,70 Kč na fotografii zachycený není datován, takže nelze zjistit, k jakému dni má být doložen. Výdaje žalobkyně ověřila v registru CRIF na částku 1 500 Kč za nájem a na částku 2 491 Kč na splátky úvěrů, nad rámec čehož žalobkyně zohlednila údaje o životním a existenčním minimu, nicméně není zřejmé jak. Celkově tedy žalobkyně vycházela z výdajů žalované ve výši 3 991 Kč. Ve formuláři byly uvedeny i negativní výsledky z provedených lustrací v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, které byly také připojeny. Podle přehledu splátek a výpisu z úvěrového účtu žalovaná před zahájením řízení uhradila splátky v celkové výši 45 181 Kč. Splátky doložila i žalovaná výpisem ze svého účtu, přičemž poslední tři platby po zahájení řízení byly žalobkyní reflektovány v částečném zpětvzetí žaloby. Žalobkyně kvůli prodlení žalované vystavila tři upomínky, a to ze dne 1. 10. 2019, 1. 1. 2020 a 1. 3. 2020. Dopisem ze dne 2. 9. 2020 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a celý dluh žalované k témuž dni zesplatnila a naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 26. 3. 2019 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 93 951 Kč, ze kterých žalovaná dosud v souhrnu vrátila 48 181 Kč (včetně 3 000 Kč, o které již vzala žalobkyně žalobu částečně zpět). 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 8. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 93 951 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť nedoložila řádné zkoumání výdajů žalované, které byly i podle vyjádření žalované násobně vyšší, než z jakých při schvalování úvěru vycházela žalobkyně, zejména o částce 1 500 Kč za nájem lze důvodně pochybovat jako o reálné, což potvrdila i žalovaná, podle které v dané době platila nájem i se službami 7 000 Kč měsíčně a její ostatní výdaje na živobytí odpovídaly částce 5 až 6 tis. Kč měsíčně. Skutečná výše nájemného i služeb mohla být doložena nájemní smlouvou, evidenčním listem, složenkami apod. Kromě toho není zřejmé, proč žalobkyně nedoložila úplné výpisy z účtu žalované, kterými měla (dle tvrzení žalované) disponovat a za kterých by mohly vyplývat kromě příjmů i výdaje žalované. Soud přitom žalobkyni konkrétně vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Ať už žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, či je vůbec nevyžadovala, tak ve výsledku neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které měla žalovaná podle smlouvy platit a které žalobkyně nárokuje, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, pojistného a úroků atd. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 93 951 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 48 181 Kč, a proto jí s ohledem na neplatnost smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu) ve výši 45 770 Kč, které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného