31 C 393/2020-55 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 922 Kč s příslušenstvím z titulu rámcové smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a následné SMS žádosti žalované o úvěr. Na základě smlouvy a SMS žádosti poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 23. 7. 2018 částku 4 000 Kč, kterou měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátit do 22. 8. 2018, což neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 26. 5. 2021. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 20. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalovanému na účet částku 4 000 Kč, s tím, že žalovaný dosud uhradil částku 1 000 Kč. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], nikterak netvrdila, natož aby prokázala, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Tím, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 4 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud uhradila 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 29. 4. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 30. 4. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila částečně kapitalizovaný za období od 22. 8. 2018 do 27. 11. 2019 a dále od 28. 11. 2018 do zaplacení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 387 Kč po zaokrouhlení, neboť byla žalobkyně úspěšná v části 63 % z celého předmětu řízení (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), žalovaný měl úspěch v části 37 %, a proto žalobkyni náleží 26 % z částky 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud podotýká, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.