34 C 172/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 344,60 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba], nyní [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 19. 11. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č.: [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), a současně umožnila žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku„ Bankovní produkty a služby“ Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke Smlouvě. Žalovaný na základě Smlouvy čerpal kontokorentní úvěr ve výši 26 282,16 Kč. Žalovaný však Smlouvu řádně neplnil, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 7. 2018. Částka uplatněná v žalobě se pak sestává z jistiny ve výši 26 282,16 Kč a částky úroků z prodlení ve výši 2 062,44 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 19. 11. 2008. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích. 6. Z dispozice ze dne 14. 3. 2017 soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému k jeho účtu č. [bankovní účet] zřízen kontokorent s limitem 20 000 Kč, sazba RPSN činila 26,49 %. Na straně 2 dispozice – první odrážce je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy. 7. Ze všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídili krom jiného zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, (dále jen„ ObchZ“) 8. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 14. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaný měl základní vzdělání, pracoval u [anonymizována čtyři slova] jako dělník/řemeslník, bydlel ve vlastní nemovitosti. Jeho průměrný čistý příjem za tři měsíce měl být 21 377 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti pak 43 000 Kč, zdrojů příjmů 1, bez vyživovaných osob. Dle tvrzení žalovaného, tento neměl mít jiné úvěry s měsíčními splátkami. 9. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že tato dne 14. 3. 2017 potvrdila, že příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil průměrně 21 377 Kč měsíčně. 10. Z oznámení o otevření úvěrového účtu ke splácení [anonymizováno] ze dne 28. 2. 2018 soud zjistil, že kontokorent žalovaného zřízený dle Smlouvy měl činit částku 26 282,16 Kč a tato byla převedena na samostatný účet ke splácení. 11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 3. 7. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jeho úvěr zesplatnila ke dni 3. 7. 2018. 12. Z oznámení o ukončení poskytování produktu [anonymizováno] k [anonymizováno] účtu číslo [bankovní účet] ze dne 7. 2. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o ukončení poskytování služby kontokorentu z důvodu jeho přečerpání. 13. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 žalovaného soud zjistil, že tento dlužil předchůdkyni žalobkyně částku 28 344,60 Kč, z čehož 26 282,16 byla jistina a částka 2 062,44 Kč byly úroky. 14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 15. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 16. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020, včetně podacího lístku z následujícího dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 28 344,60 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 17. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 18. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 19. Dne 19. 11. 2008 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému své bankovní produkty a služby. Ke Smlouvě byla dne 14. 3. 2017 učiněna dispozice, na jejímž rámci předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent ve výši 20 000 Kč RPSN tohoto kontokorentu činila 26,49 %. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 20. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a dokonce odkazuje na zjištěné interní závazky s měsíční výši splátek 2 750 Kč a externí závazky se splátkami 4 941 Kč, avšak tato skutečnost z předložené žádosti žalovaného o úvěr nevyplývá. Předně nelze přehlédnout, že v žádosti žalovaný uvedl, že nemá žádné jiné splátky. Žalobkyně však tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně sama zjistila, že toto tvrzení není pravdivé, když identifikovala úvěry od ní samotné i úvěry od třetích osob. Ve vztahu k příjmům žalovaného není vůbec zřejmé, z čeho měl pocházet příjem 21 623 Kč měsíčně (43 000 Kč – 21 377 Kč), když zdroj příjmů byl pouze jeden. Předchůdkyně žalobkyně pak zcela rezignovala na ověřování výdajů žalovaného, a to jak nákladů na živobytí, tak i nákladů na jeho ostatní závazky, a to přesto, že věděla, že údaje tvrzené žalovaným neodpovídají skutečnosti. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, nájemní smlouvu, SIPO atd. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 6. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 20. Dle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 24. Dle § 2991