34 C 19/2021-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 875 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ původní věřitelka“), jež zanikla fúzí sloučením se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) jako nástupnickou společností uzavřela se žalovaným dne 27. 9. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 7. 11. 2017. Součástí Smlouvy bylo i životní pojištění žalovaného za poplatek 290 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil původní věřitelce, resp. předchůdkyni žalobkyně, pouze částku 5 815 Kč, jež byla v rozsahu 1 004,72 Kč započítána na jistinu, v rozsahu 1 400 Kč započítána na úrok, v rozsahu 2 000 Kč započítána na administrativní poplatek, v rozsahu 1 314,95 Kč započítána na poplatek za hotovostní inkaso a v rozsahu 95,33 Kč započítána na životní pojištění. Úvěr byl žalovanému původní věřitelkou poskytnut dne 27. 9. 2016 v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když poslední úhradu na výše uvedený úvěr provedl dne 15. 9. 2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 7. 11. 2017 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 995,28 Kč ode dne 8. 11. 2017 roční úrokovou sazbou 23,72 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 11. 2019. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s původní věřitelkou dne 28. 9. 2016. V rámci Smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal původní věřitelce uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 305 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i úrok z poskytnuté částky ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Původní věřitelka poskytla žalovanému předmětné prostředky v hotovosti, při podpisu Smlouvy. 6. Z karty zákazníka – žádosti o úvěr ze dne 27. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 10 000 Kč, když dle svého prohlášení měl bydlet v nájmu na dané adrese od roku 2016, být ženatý, učňovské vzdělání a mít dvě nezaopatřené děti. Měl být zaměstnán ve [právnická osoba] Industries [právnická osoba] na dobu neurčitou jako zámečník. Jako příjmy uvedl celkem částku 17 050 Kč měsíčně. Jako své měsíční náklady žalovaný vedl celkem částku 12 300 Kč, když z této částky měly náklady na bydlení činit 10 000 Kč, avšak žalovaný měl hradit pouze polovinu, tedy 5 000 Kč, a 8 300 Kč měly činit, osobní výdaje jako např. telekomunikační služby, jídlo, doprava a oblečení. Soud v tomto důkazu zjistil matematickou chybu původní věřitelky, když součet částek 5 000 Kč a 8 300 Kč činí 13 300 Kč, nikoliv uváděných 12 300 Kč. Z této karty je také zřejmé, že při žádosti o zápůjčku žalovaný měl předložit zástupkyni původní věřitelky výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a SIPO. Z dalšího prohlášení žalovaného vyplývá, že proti němu byla vedena 1 exekuce, avšak není zřejmé, kolik činila její výše a jaká částka mu byla strhávána. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně podacího lístku z 13. 12. 2019, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, včetně podacího lístku ze 4. 9. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 045,34 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu. 10. Z výpisu z obchodního rejstříku předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že na ni, jako nástupnickou společnost, přešlo v důsledku fúze jmění zanikající původní věřitelky. 11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 13. Dne 28. 9. 2016 byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Daný úvěr poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 305 Kč. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tento úvěr vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný celkem na uplatněné pohledávky uhradil 5 815 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 7. 7. 2021 tvrdí, že původní věřitelka dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal kartu zákazníka – žádost o půjčku jako velmi neurčitě formulovou, kdy původní věřitelka vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 17 050 Kč a výdaje 12 300 Kč. Přitom však výdaje žalovaného činily 18 300 Kč, resp. 13 300 Kč, pokud by soud vyšel z tvrzení žalovaného, že nájem hradí jen v poloviční výši. Za takové situace pak použitelný příjem žalovaného nebyl tvrzených 4 750 Kč, nýbrž jen 3 750 Kč. Přihlédne-li soud k tomu, že vůči žalovanému měla být vedena exekuce, tak dle jeho názoru není vůbec zřejmé, z čeho původní věřitelka dovodila, že žalovaný bude mít měsíčně zbytných 1 220 Kč (4 krát 305 Kč) na úhradu splátek dle Smlouvy. Původní věřitelka se navíc spokojila jen s prohlášením, že své zástupkyně, že této byly předloženy výplatní pásky žalovaného, nájemní smlouva, pracovní smlouva a SIPO, tuto skutečnost však nelze ověřit a navíc zcela opomíjí vedenou exekuci. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitelka vycházela z dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Pohledávky z původní věřitelky přešly na předchůdkyni žalobkyně na základě fúze. Předchůdkyně žalobkyně pak své pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a žalovaného o tomto postoupení stejného dne informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 9. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve k