34 C 218/2021-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 450 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2016 smlouvu o půjčce (dále jen„ Smlouva“) ve výši 70 800 Kč skládající se z jistiny 40 000 Kč a souhrnného poplatku 30 800 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento spotřebitelský úvěr splatit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 1 180 Kč pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně 2. a včas, pročež splatnost úvěru poskytnutého žalovanému nastala dne 7. 10. 2016. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil toliko částku 38 350 Kč. Žalobkyně také požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 6. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 12. 2. 2016, a to ve formě smlouvy o zápůjčce. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč v hotovosti, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 180 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 5 200 Kč zaplatit i poplatek za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 17 600 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 30 800 Kč RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 195,34 %. Na první straně je vytištěno prohlášení žalovaného, že potvrzuje převzetí částky úvěru v hotovosti. V článku 4 odst. 2 byla sjednána ztráta výhody splátek při prodlení žalovaného s úhradou splátek. 7. Z transakční historie žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr ze Smlouvy celkem částku 38 350 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 2. 2019, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 32 450 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 9. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 10. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 11. Dne 12. 2. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 1 180 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 5 200 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 17 600 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 30 800 Kč. Do podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni částku 38 350 Kč. 12. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 14. 7. 2021 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma svého tvrzení, že procházela různé databáze, jako evidence neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, insolvenční rejstřík a databáze společnosti [právnická osoba] Žalobkyně se také odkazuje na kartu klienta, která však k žalobě nebyla přiložena. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 20. 2. 2019 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 17. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný spotřebitelský úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 20. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. [spisová značka] [číslo]), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění