34 C 228/2021-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 170 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 13. 10. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 23. 11. 2017. Součástí Smlouvy bylo i životní pojištění za poplatek 290 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 6 520 Kč, jež byla v rozsahu 1 538,73 Kč započítána na jistinu, v rozsahu 1 400 Kč započítána na úrok, v rozsahu 2 000 Kč započítána na administrativní poplatek, v rozsahu 1 474,38 Kč započítána na poplatek za hotovostní inkaso a v rozsahu 106,89 Kč započítána na poplatek za životní pojištění. Úvěr byl žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnut dne 13. 10. 2016 v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když poslední úhradu na výše uvedený úvěr provedl dne 12. 11. 2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 23. 11. 2017 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 461,27 Kč ode dne 24. 11. 2017 roční úrokovou sazbou 23,66 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 11. 2019. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 12. 10. 2016, a to ve formě úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 305 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i úrok z poskytnuté částky ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 290 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětné prostředky v hotovosti, při podpisu Smlouvy RPSN činilo 75,72 %. 6. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 11. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 10 000 Kč, když dle svého prohlášení měl bydlet v nájmu. Byl svobodný, bezdětný s učňovským vzděláním. Pracoval ve společnosti [právnická osoba] v [obec] na blíže neurčené pozici na dobu určitou do 1. 12. 2016. Jako příjmy uvedl celkem částku 16 100 Kč měsíčně. Jako své měsíční náklady žalovaný vedl celkem částku 10 650 Kč, když náklady na bydlení měly činit 5 650 Kč měsíčně, osobní výdaje jako např. telekomunikační služby, jídlo, doprava a oblečení, pak částku 4 500 Kč měsíčně a spoření ve výši 500 Kč měsíčně. Z této karty je také zřejmé, že při žádosti o úvěr žalovaný měl předložit zástupkyni předchůdkyně žalobkyně pracovní smlouvu, výpis z účtu a nájemní smlouvu. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 12. 2020, včetně podacího lístku ze 14. 12. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 19 459,34 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu. 10. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 12. Dne 12. 10. 2016 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý úvěr – spotřebitelský úvěr splácet formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 305 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tuto zápůjčku vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 290 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný celkem na uplatněné pohledávky uhradil 6 520 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal kartu zákazníka – žádost o zápůjčku jako velmi neurčitě formulovou, kdy předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 16 100 Kč. Není však zřejmé, jakou pozici měl žalovaný u svého zaměstnavatele vykonávat. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla ani posoudit, jestli částka 16 100 Kč odpovídá pracovnímu zařazení žalovaného, nebo je nadsazená. Stejně tak částka nákladů na bydlení a inkaso ve výši 5 650 Kč se jeví jako silně podhodnocená, uvážíme-li, že žalovaný bydlel sám (zvolil možnost nájemník, nikoliv spolubydlící) a tato částka by tak kromě holého platu měla obsahovat i náklady na energie a služby související s užíváním bytu, např. zálohy na plyn, elektřinu, vodné a stočné, svoz odpadu atd. Stejné pochybnosti o věrohodnosti údajů jsou i u částky 4 500 Kč, jež by měla pokrývat měsíční náklady žalovaného na jídlo, telekomunikační služby, léky, dopravu a oblečení. Pokud přitom z karty zákazníka vyplývá, že bydlel v [obec] a do zaměstnání dojížděl do [obec] tak významná část této částky musela být použita na dojíždění. I tato částka se tak jeví jako silně podhodnocená. Předchůdkyně žalobkyně se navíc spokojila jen s prohlášením, že své zástupkyně, že této byly předloženy výpisy z účtu, pracovní smlouva a nájemní smlouvy, není však již zřejmé, co tyto doklady obsahovaly, zejména k jak dlouhému období se výpisy z účtu vztahovaly a jestli skutečně z nich vyplýval disponibilní měsíční příjem žalovaného 5 450 Kč. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a žalovaného o tomto postoupení stejného dne informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 11. 2019 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebi